Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 13 770,08 Kč, úrok ve výši 10 587,87 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 45 855,08 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 4 502,87 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 45 855,08 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 085 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 45 855,08 Kč spolu s úrokem ve výši 10 587,87 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 45 855,08 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 4 502,87 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 45 855,08 Kč za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [Anonymizováno] [právnická osoba], [Anonymizováno] [adresa], [Anonymizováno], jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba] IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako původní věřitel) a žalovaným byla dne 19. 5. 2022 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Produktové podmínky pro revolvingové úvěry [jméno FO], na základě které původní věřitel umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč prostřednictvím kreditní karty [jméno FO] kreditka. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu s dohodnutým úrokem ve výši 26,68 % ročně, poplatky a pojištěním splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 17. 6. 2022. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a produktovými podmínkami nehradil splátky řádně a včas, a proto mu žalobce oznámil dopisem (výzvou k okamžitému splacení celkového dluhu) ze dne 1. 6. 2024 zesplatnění úvěru ke dni 31. 5. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný na dluh ničeho. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ve formě osvědčení o souhlasném prohlášení dle výpisu notářského zápisu sp. zn. NZ 369/2023 ze dne 1. 11. 2023 na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 45 855,08 Kč, na úroku částku 10 587,87 Kč a na úroku z prodlení částku 4 502,87 Kč.
2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, resp. ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Uvedl, že čerpal revolvingový úvěr, který průběžně hradil, ale nevedl si žádnou evidenci. Uvedl, že je zaměstnaný u obch. spol. [právnická osoba], IČO [Anonymizováno], se sídlem [adresa], s místem práce na pobočce v [adresa], na pozici skladník, v pracovním poměru na dobu určitou do 31. 10. 2025, avšak má přislíbeno od zaměstnavatele prodloužení pracovního poměru na dobu určitou do 31. 10. 2026, čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. Má další dluhy. Žalovaný vyčíslil náklady na bydlení, energie a další nezbytné náklady a uvedl, že žije ve společné domácnosti s přítelkyní. Doplnil, že je schopna uhradit dluh v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, vyšší splátku není schopen hradit.
3. Žalobce v podání (doplnění žalobních tvrzení) ze dne 7. 7. 2025, doručeném soudu dne 7. 7. 2025, tvrdil, že žalovaný v období od 1. 6. 2022 do 30. 11. 2023 načerpal z revolvingového úvěru částku v souhrnné výši 80 623 Kč a zaplatil na úvěr splátky v souhrnné výši 48 538 Kč.
4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktu a služeb č. [hodnota] ze dne 19. 5. 2022, z žádosti o úvěr ze dne 19. 5. 2022, ze Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 5. 2022 včetně specifických podmínek – přílohy smlouvy o revolvingovém úvěru, z formuláře pro základní informace o spotřebitelském úvěru, z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a podmíněného odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 4. 2024, z výzvy k okamžitému splacení celkového dluhu ze dne 1. 6. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 6. 2024, z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od [jméno FO], z transakční historie úvěrového účtu, z kopie občanského průkazu žalovaného, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023, ze všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb [jméno FO], z produktových podmínek pro revolvingové úvěry [jméno FO], ze sazebníku pro úvěry [jméno FO], ze Smlouvy o postoupení pohledávek ve formě notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023 sp. zn. NZ 369/2023 včetně detailu postoupené pohledávky, včetně příloh, z čestného prohlášení ze dne 30. 1. 2024 o doručení oznámení o postoupení klientům a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 1. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 23. 1. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaný) dne 19. 5. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 17. 6. 2022. Součástí smlouvy učinili Produktové podmínky pro revolvingové úvěry [jméno FO] účinné od 1. 11. 2017, sazebník pro úvěry [jméno FO] účinný od 12. 6. 2017. Byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 32,31 % ročně. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nehradil splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto mu žalobce oznámil dopisem (výzvou k okamžitému splacení celkového dluhu) ze dne 1. 6. 2024 zesplatnění revolvingového úvěru ke dni 31. 5. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru částku v souhrnné výši 48 538 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ve formě osvědčení o souhlasném prohlášení dle výpisu notářského zápisu sp. zn. NZ 369/2023 ze dne 1. 11. 2023 na žalobce. Žalobce dopisem (Výzvou k úhradě dluhu) ze dne 21. 1. 2025 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 7. 7. 2025, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, prověřením pohybů peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného, získáním informací přímo od žalovaného, když žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedl, že má čistý měsíční příjem 26 000 Kč, nemá žádné další příjmy, a dále že má měsíční výdaje 6 000 Kč. Původní věřitel rovněž prověřoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalovaného na základě dlouhého časového období před uzavřením smlouvy. Původní věřitel vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k jeho životní situaci, rodinnému stavu a typu bydlení stanovil výdaje žalovaného dle svého ekonomického modelu, který vychází ze statistických dat ČSÚ a je pravidelně revidován dle dostupných dat, na částku 6 000 Kč měsíčně. Původní věřitel prověřil pravidelné splátky úvěru z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaný neměl v době žádosti další závazky, nové splátkové zatížení žalovaného bylo vypočteno orientační částkou 2 500 Kč měsíčně; po odečtení shora uvedené částky od deklarovaného příjmu žalovaného měl žalovaný k dispozici částku 23 500 Kč, která byla dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že původní věřitel jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, žalobce nezkoumal výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, nájem nebo jiné výdaje), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska dalších výdajů byly patrně zohledněny jakési statistické údaje nazývané jako "ekonomika". Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel z jakýchsi matematických propočtů, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru částku v souhrnné výši 80 623 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 48 538 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 32 085 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Dále soud zavázal žalovaného vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost jistiny určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, soud zavázal žalovaného zaplatit úrok z prodlení ve výši repo sazby podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení.
17. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovaný se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.