Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 450 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 000 Kč za dobu od 31. 8. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 13 891 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 644,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 29 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 29 000 Kč za dobu od 31. 8. 2024 do zaplacení, účelně vynaložené náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky 1 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 13 891 Kč s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 28. 5. 2024 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru ve znění Dodatku o navýšení úvěrového limitu (dále také jako smlouva o úvěru), na základě které žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 29 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně sjednaného úroku ve výši 40,00 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, jistina úvěru byla splatná ke dni ukončení smlouvy nejpozději do jednoho měsíce, kdy byl věřitelem vyzván k úhradě. Úvěr nebyl účelově vázán. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o úvěru. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www.[Anonymizováno].cz. Žalobce poukázal peněžní prostředky žalovanému dne 28. 5. 2024 ve výši 20 000 Kč a dne 15. 6. 2024 ve výši 9 000 Kč, bezhotovostně na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách nehradil, dostal se do prodlení s úhradou dluhu, a proto mu žalobce oznámil dopisem ze dne 30. 8. 2024 zesplatnění úvěru ke dni 30. 8. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku [PSČ obec], na účelně vynaložených nákladech, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky 1 450 Kč a na smluvní pokutě částku 13 891 Kč. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 3. 2024, i přes výzvu dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 5. 2024, z Dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 5. 2024, z potvrzení o schválení úvěru a výši minimální platby, z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 28. 5. 2024, z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 15. 6. 2024, z interního dokumentu – proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy, z výzvy k úhradě ze dne 26. 7. 2024, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 30. 8. 2024, z interního dokumentu – přehled čerpání úvěru, ze sazebníku poplatků, z Předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 5. 3. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 3. 2024 a ze sdělení [Anonymizováno], a. s. ze dne 19. 5. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. [č. účtu] za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024, za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 (č. l. 18 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaným) dne 28. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne 28. 5. 2024 a dne 15. 6. 2024. Úvěr byl poskytnut za úrok ve výši 40,00 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného úroku v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 28. dni kalendářního měsíce ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, jistina úvěru byla splatná ke dni ukončení smlouvy nejpozději do jednoho měsíce, kdy byl věřitelem vyzván k úhradě. Oznámením o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 30. 8. 2024 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění úvěru včetně příslušenství ke dni 30. 8. 2024. Dle čl. IV. smlouvy o úvěru žalovaný souhlasil s tím, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek sjednaného úroku nebo s úhradou úvěru, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta (prodlení za dobu od 31. 8. 2024 do 22. 12. 2025) v částce 13 891 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 5. 3. 2024. Na bankovní účet žalovaného č. ú. [č. účtu] vedený u obch. spol. [Anonymizováno], a. s. byla poukázána dne 28. 5. 2024 platba ve výši 20 000 Kč a dne 15. 6. 2024 platba ve výši 9 000 Kč prostřednictvím platební brány ThePay z bankovního účtu žalobce č. ú. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba].
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl žalobě a v doplnění žaloby ze dne 27. 9. 2024, že prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 20 500 Kč ze závislé činnosti a výdaje ve výši 15 000 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, že žalovaný má příjem z pracovního poměru, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př., SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel původní věřitel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal individuální náklady žalovaného, nezkoumal další výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, jízdné do zaměstnání), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků a smluvní pokuty.
13. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 29 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž na dluh neuhradil ničeho, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 29 000 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 56,89 % a jeho neúspěch 43,11 %. Ve výši rozdílu (13,78 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 644,60 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 774 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 2 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 4 678 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 13,78 % činí částku 644,60 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.