23 C 19/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 41 650 Kč spolu s úrokem ve výši 6 806,82 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 30. 11. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 342,99 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 30. 11. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 13. 12. 2016 uzavřena Smlouva o ČSOB Plus kontu č. D000000004896433, na základě které žalobce zřídil pro žalovanou běžný účet č. ú. [č. účtu] a dne 5. 12. 2022 na ni navazující Smlouva o kontokorentu č. 015050709R ve znění Dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 6. 12. 2022 (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce umožnil žalované čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 40 000 Kč z jejího běžného účtu. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Podmínky pro kontokorent [právnická osoba]. (dále jen OP) a sazebník poplatků, které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky ve sjednané době žalobci vrátit včetně úroku ve výši 21,90 % ročně, poplatků a pro případ prodlení s plněním i včetně úroků z prodlení a nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu. Žalovaná byla povinna podle čl. IV. OP zajistit na svém běžném účtu, k němuž byl kontokorent poskytnut, dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků z prodlení, poplatků a případně naběhlých úroků z prodlení, a to vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce. Žalovaná v rozporu s úvěrovou smlouvou a OP tyto podmínky nedodržela, dlužnou částku neuhradila v termínu splatnosti, a proto žalobce oznámil žalované zesplatnění všech pohledávek z poskytnutého kontokorentu ke dni 30. 7. 2024 a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Žalobce provedl kvalifikované vyčíslení dluhu žalované ke dni 29. 11. 2024, který činil na nesplacené jistině kontokorentu částku 40 000 Kč, na úroku kapitalizovaném ke dni 29. 11. 2024 částku 6 806,82 Kč, na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 29. 11. 2024 částku 1 342,99 Kč a na poplatcích částku 1 650 Kč.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, resp. ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Uvedla, že čerpala kontokorentní úvěr, který průběžně hradila, ale nevedla si žádnou evidenci, když přišel výpis z účtu, tak zaplatila minimální splátku nebo splátku vyšší. Žalovaná dále uvedla, že je v současné době zaměstnána jako pomocná síla u obch. spol. [právnická osoba]. s průměrným měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč v čistém. Žalovaná vyčíslila náklady na bydlení a energie a uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti a je samoživitelka. Pobírá příspěvek na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně a přídavky na děti ve výši 3 000 Kč měsíčně. Doplnila, že je schopna uhradit dluh v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč až 1 000 Kč, vyšší splátku není schopna hradit.

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o ČSOB Plus kontu č. D000000004896433 ze dne 13. 12. 2016, Žádosti o služby elektronické bankovnictví a elektronická komunikace ze dne 14. 4. 2016, Žádosti o poskytnutí úvěru, reg. č. žádosti 015050709R ze dne 5. 12. 2022, Smlouvy o kontokorentu č. 015050709R ze dne 5. 12. 2022, žádosti o změnu č. žádosti 015053375R ze dne 6. 12. 2022, Dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 6. 12. 2022, Předsmluvních informací ke kontokorentu, záznamu o podpisu klienta ze dne 5. 12. 2022, ze dne 6. 12. 2022, interního výpisu – karty klienta, interního výpisu – vyhodnocení žádosti a výsledek úvěrových analýz, transakční historie úvěrového kontokorentního účtu, výpisu přijatých plateb na úvěrový účet, výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] za období od 5. 12. 2022 do 31. 12. 2022, od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, od 1. 1. 2024 do 29. 2. 2024, obchodních podmínek pro kontokorent účinné od 1. 12. 2022, první upomínky ze dne 11. 2. 2024, výzvy k zaplacení dluhu ze dne 18. 2. 2024, opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 21. 3. 2024, poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 22. 4. 2024 včetně detailní informace o zásilce a včetně dodejky ze dne 3. 5. 2024, Oznámení o nedodržení podmínek kontokorentu ze dne 1. 4. 2024, Oznámení o nedodržení podmínek kontokorentu ze dne 11. 7. 2024 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 2. 8. 2024, Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 8. 2024 včetně detailní informace o zásilce ze dne 1. 8. 2024, výzvy k plnění – předžalobní výzva ze dne 4. 12. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 12. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou jako dlužníkem (úvěrovanou) na základě žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru reg. č. žádosti 015050709R dne 5. 12. 2022 Smlouvu kontokorentu č. 015050709R ve znění Dodatku ke smlouvě o kontokorentu ze dne 6. 12. 2022, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalované úvěr formou kontokorentu k jejímu běžnému účtu č. [č. účtu] do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Žalovaná čerpala kontokorentní úvěr průběžně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve sjednané výši 21,90 % ročně. Byla sjednána roční procentní sazby nákladů 24,61 % ročně. Součástí smlouvy učinili účastníci Obchodní podmínky pro kontokorent [právnická osoba]., sazebník poplatků a Předsmluvní informace ke kontokorentu. V čl. 5. OP bylo stanoveno, že žalovaná je povinna zajistit svém běžném účtu, k němuž byl kontokorent poskytnut, dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků z prodlení, poplatků a případně naběhlých úroků z prodlení, a to vždy k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce. Banka je oprávněna provádět úplné nebo částečné uhrazování závazků, s jejichž placením je klient v prodlení, ze všech jeho účtů včetně vkladových účtů vedených v bance, a to bez jeho příkazu. V čl. 9.2. OP bylo sjednáno, že je žalovaná povinna celý čerpaný kontokorent splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) ke dni uvedenému v oznámení v případě, že nastane skutečnost, která znamená podstatnou změnu podmínek, za nichž byl kontokorent poskytnut; zejména pokud dle čl. 9.1. písm. a) OP klient bude v prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky vůči bance, popř. jinému subjektu, který mu poskytl úvěr. Žalovaná ke dni 11. 2. 2024 nezajistila na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, a proto nemohla proběhnout řádná splátka kontokorentu. Upomínkou ze dne 11. 2. 2024 oznámil žalobce žalované, že nezajistila dostatek disponibilních peněžních prostředků na běžném účtu k úhradě řádné splátky kontokorentu a vyzval ji k nápravě zajištěním dostatečného zůstatku na běžném účtu a k úhradě dluhu. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne 18. 2. 2024 a opakovanou výzvou k zaplacení dluhu ze dne 21. 3. 2024 oznámil žalobce žalované, že i přes opakovaná písemná upozornění nezajistila dostatek peněžních prostředků k úhradě splátek kontokorentu, vyzval žalovanou k úhradě dluhu a poskytl jí dodatečnou lhůtu k úhradě. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 22. 4. 2024 oznámil žalobce žalované, že i přes opakovaná písemná upozornění nezajistila dostatek peněžních prostředků k úhradě splátek kontokorentu, že došlo k nepovolenému zápornému zůstatku na jejím běžném účtu a vyzval žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla doručována žalované na její adresu trvalého pobytu ul. [adresa] a byla prokazatelně doručena žalované dne 22. 5. 2024. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 8. 2024 žalobce prohlásil všechny pohledávky z poskytnutého kontokorentního úvěru za splatné ke dni 30. 7. 2024 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo doručováno žalované na její adresu trvalého pobytu [adresa] a bylo předáno k poštovní přepravě dne 1. 8. 2024 a bylo jako nedoručená zásilka dne 23. 8. 2024 vráceno zpět žalobci. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 4. 12. 2024 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 4. 12. 2024 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalované.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o kontokorentním úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 1. 4. 2025, že žalobce prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním registru klientských informací, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů, kontroloval finanční toky na běžném účtu žalované, stanovil rizikovost klienta, kontroloval insolvenční rejstřík, rejstřík CBCB, interní blacklisty, fraudlisty a delikvence, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány v žádosti o kontokorent a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti o kontokorent, kdy žalovaná v žádosti o kontokorent deklarovala průměrný čistý měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, pracovní poměr hlavní jako manuálně pracující pracovník; , dále uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájemním bytě, má dvě vyživované osoby, nemá žádné srážky ze mzdy, závazky hypoték, úvěrů a kreditních karet, nemá ostatní pravidelné výdaje (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění apod.), jeho náklady na bydlení činí částku 6 000 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze žádost o poskytnutí úvěrového produktu, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že původní věřitel jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s. r. o. v. GK., ve věci C-679/18).

14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.

15. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru částku 738 594,03 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 707 946,43 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy o kontokorentním úvěru částku 30 647,60 Kč, představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Dále soud zavázal žalovanou vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost jistiny určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, soud zavázal žalovanou zaplatit úrok z prodlení ve výši repo sazby podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 57,19 % a jeho neúspěch 42,81 %. Ve výši rozdílu (14,38 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 947,80 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 083 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 1 700 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč, resp. 150 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 350 Kč, a z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby ve výši 2 780 Kč (účast na jednání před soudem) dle ust. § 7 vyhlášky a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 450 Kč k jednomu úkonu právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 450 Kč. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v Brně k jednání soudu do Karviné a zpět, a to za 8 půlhodiny po 150 Kč, což činí částku 1 200 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 380 km cesty z Brna do Karviné a zpět při průměrné spotřebě vozidla 5,8 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,80 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 35,80 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 475/2024 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 2 993 Kč. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 1. 4. 2025, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 13 545,30 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 14,38 % činí částku 1 947,80 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátu žalobce.