Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok ve výši 1 840 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 13 840 Kč za dobu od 30. 4. 2025 do 2. 10. 2025 a úrok z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 829,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 13 840 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 13 840 Kč za dobu od 30. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále také jako původní věřitel) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 19. 2. 2025 uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen Smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit s termínem splatnosti do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, tj. do 29. 4. 2025. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Obchodní podmínky [Anonymizováno] poskytování úvěrů splatných jednorázově. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce původního věřitele www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, čísla občanského průkazu, telefonního čísla, bankovních údajů a stvrdila, že se seznámila se zněním úvěrové smlouvy. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně dne 19. 2. 2025 v plné výši převodem peněžních prostředků z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 oznámil původní věřitel žalované postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaná úvěr ve výši 12 000 Kč a úrok ve výši 1 840 Kč neuhradila. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 9. 2025, i přes výzvu dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 2. 2025, z interního výpisu z bankovního účtu ze dne 19. 2. 2025 – čerpání úvěru, z interního výpisu – potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. [hodnota] ze dne 12. 12. 2024 a přílohy – seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 18. 9. 2025, z výzvy k úhradě ze dne 27. 3. 2025, z oznámení o poslední možnosti domluvy na úhradě ze dne 29. 4. 2025, z výzvy před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 18. 9. 2025 a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 24. 3. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. [č. účtu] za období od 1. 2. 2025 do 28. 2. 2025 (č. l. 16-25 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci:Z interního výpisu z bankovního účtu a z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě ze dne 19. 2. 2025 bylo zjištěno, že dne 19. 2. 2025 byla z bankovního účtu zaslána částka 12 000 Kč na bankovní účet žalované č. ú. [č. účtu] vedený u obch. spol. [právnická osoba]. pod variabilním symbolem [var. symbol]. Na bankovní účet žalované č. ú. [č. účtu] vedený u obch. spol. [právnická osoba]. byla poukázána dne 19. 2. 2025 platba ve výši 12 000 Kč z bankovního účtu obch. spol. [Anonymizováno], s.r.o. č. ú. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dne 14. 9. 2025. O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána v předžalobní výzvě ze dne 14. 9. 2025. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 18. 9. 2025 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. Žalovaná dluh i přes písemnou výzvu k úhradě neuhradila. Z dalších listin neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tyto neobsahují jakýkoliv podpis žalované, a nebylo tedy prokázáno, že by se jednalo o zachycení vůle jednající žalované směřující k určitému právnímu jednání.
4. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl – li závazek zrušen.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalované jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalované (smlouva o spotřebitelském úvěru). Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaná skutečně s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřela. Žalobce neprokázal žádné ze svých tvrzení uváděných v žalobě, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že byla ověřena totožnost žalované při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobce však v řízení prokázal, že na základě této, byť neplatné smlouvy o úvěru, původní věřitel vyplatil žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 12 000 Kč, žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a prostřednictvím svého bankovního účtu s nimi disponovala. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 12 000 Kč, která představovala vyčerpanou jistinu úvěru, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 12 000 Kč, představující poukázané peněžní prostředky spolu s úrokem z prodlení. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 2. 10. 2025), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. V části příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku ve výši 1 840 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 13 840 Kč za dobu od 30. 4. 2025 do 2. 10. 2025 a úrok z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení, jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 82,49 % a jeho neúspěch 17,51 %. Ve výši rozdílu (64,98 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 829,20 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 815 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 64,98 % činí částku 1 829,20 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátu žalobce.