Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 40 373,83 Kč, úrok ve výši 13 850,45 Kč a dále ve výši 4,90 % ročně z částky 281 652,90 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 11 894,44 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 283 152,90 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 242 779,07 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 028,80 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 283 152,90 Kč spolu s úrokem ve výši 13 850,45 Kč a dále ve výši 4,90 % ročně z částky 281 652,90 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 11 894,44 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 283 152,90 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 9. 8. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 358 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Úvěr byl účelově vázán na splácení dluhů žalovaného vyplývajícího z poskytnutí jiných úvěrů evidovaných u banky na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu], na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] a na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] (konsolidovaný dluh). Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 4,90 % ročně a poplatky v pravidelných 96měsíčních splátkách po 4 516 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem 15. 9. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 4 425,34 Kč měla být splacena dne 15. 8. 2029. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Obchodními podmínkami pro [Anonymizováno] spotřebitelské úvěry (dále jako OP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem (oznámením o zesplatnění úvěru) ze dne 17. 6. 2024 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 15. 6. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 281 652,90 Kč, na úroku částku 13 850,45 Kč, na úroku z prodlení částku 11 894,44 Kč a na dlužných poplatcích částku 1 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Žádosti o poskytnutí úvěru č. žádosti [Anonymizováno] ze dne 5. 8. 2021, ze Smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 9. 8. 2021, z Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, ze Smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví ze dne 20. 2. 2017, z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. [č. účtu] za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021, z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] za období od 9. 8. 2021 do 31. 8. 2021 – čerpání úvěru, z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] (konsolidovaný účet) za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021, z Upomínky k zaplacení dluhu ze dne 23. 1. 2024, z Výzvy k zaplacení dluhu ze dne 30. 1. 2024, z Opakované výzvy k zaplacení dluhu ze dne 20. 2. 2024, z Poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 25. 3. 2024 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 11. 4. 2024, z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 6. 2024 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 11. 7. 2024, z Obchodních podmínek pro [Anonymizováno] spotřebitelské úvěry účinných od 1. 11. 2020, ze Sazebníku [Anonymizováno] pro fyzické osoby občany účinného od 1. 7. 2020, z interního dokumentu – schvalovací protokol k úvěru, z interního dokumentu – data o žádosti, z interního dokumentu – informace z [právnická osoba], z interního přehledu splátek dluhu, z transakční historie úvěrového účtu a z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 7. 1. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 9. 1. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) na základě žádosti o poskytnutí úvěru dne 9. 8. 2021 Smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 358 000 Kč. Použití úvěru bylo účelově vázáno na splácení dluhů žalované vyplývajícího z poskytnutí úvěru vedeného u žalobce na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] v částce 255 252,82 Kč, na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] v částce 22 977,39 Kč a na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] v částce 20 051,17 Kč (konsolidovaný dluh), případný přebytek úvěru nebyl účelově vázán. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že dosahuje příjmu ve výši 23 209 Kč měsíčně, z pracovního poměru na dobu neurčitou, na pracovní pozici duševně pracující, u zaměstnavatele obch. spol. [Anonymizováno] [právnická osoba]. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši bezhotovostně dne 10. 8. 2021 převodem na příslušný účet určený ke splácení konsolidovaných dluhů a převodem přebytku peněžních prostředků v částce 59 718,62 Kč na splátkový účet č. ú. [č. účtu] vedený na žalovaného (čl. II. a čl. III. úvěrové smlouvy). Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných 96měsíčních splátkách po 4 516 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce počínaje dnem 15. 9. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 4 425,34 Kč měla být splacena dne 15. 8. 2029 (čl. 1.6. úvěrové smlouvy). Součástí smlouvy učinili Obchodní podmínky pro [Anonymizováno] spotřebitelské úvěry a sazebník [Anonymizováno] pro fyzické osoby – občany. Byla sjednána úroková sazba ve výši 4,90 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 5,01 % ročně. V čl. 8.2. OP bylo sjednáno, že je žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) ke dni uvedenému v oznámení v případě, že nastane skutečnost, která znamená podstatnou změnu podmínek, za nichž byl úvěr poskytnut; zejména pokud dle čl. 8.1. písm. a) OP klient bude v prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky vůči bance, popř. jinému subjektu, který mu poskytl úvěr. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15. 6. 2024. Z výpisu z úvěrového účtu, transakční historie úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný neplatil dohodnuté měsíční splátky řádně a včas, splátky úvěru od dubna 2023 neuhradil v plné výši nebo neuhradil vůbec, čímž se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 115 220,93 Kč. Upomínkou k zaplacení dluhu ze dne 23. 1. 2024 a ze dne 30. 1. 2024 a opakovanou výzvou k zaplacení dluhu ze dne 20. 2. 2024 oznámil žalobce žalovanému, že i přes opakovaná písemná upozornění je v prodlení se splácením splátek úvěru, vyzval žalovaného k úhradě dluhu a poskytl mu dodatečnou lhůtu k úhradě. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 25. 3. 2024 oznámil žalobce žalovanému, že i přes opakovaná písemná upozornění nebyl splacen dluh z úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla doručována žalovanému na korespondenční adresu [adresa], byla předána k poštovní přepravě dne 25. 3. 2024 a byla jako nedoručená zásilka dne 11. 4. 2023 vrácena zpět žalobci. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 17. 6. 2024 žalobce prohlásil všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné ke dni 15. 6. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo doručováno žalovanému na korespondenční adresu [adresa], bylo předáno k poštovní přepravě dne 17. 6. 2024 a bylo jako nedoručená zásilka dne 11. 7. 2024 vráceno zpět žalobci. Žalovaný úvěr včetně poplatků neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 7. 1. 2025.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 15. 5. 2025, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků (CBCB), v bankovním registru klientských informací, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, stanovil rizikovost klienta, kontroloval interní blacklisty, fraudlisty a delikvence, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti o úvěr, když žalovaný deklaroval měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 23 209 Kč, další splátky stávajících úvěrů ve výši 4 720 Kč měsíčně, limity kontokorentů ve výši 43 000 Kč, platební kapacita ve výši 7 466,60 Kč vypočtená systémem, zjištěná na základě příjmu ve výši 23 209 Kč z transakcí na běžném účtu žalovaného a výdajů ve výši 15 742 Kč, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity a byly zjištěny v dlouhodobém období před poskytnutím úvěru, platební kapacita vypočtená automatizovaným systémem byla dostatečná, zadluženost klienta zjištěna bez negativních informací, rizikovost klienta velmi nízká, DSTI bylo zjištěno 19,00 %; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
15. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 358 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 115 220,93 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 242 779,07 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 69,42 % a jeho neúspěch 30,58 %. Ve výši rozdílu (38,84 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 23 028,80 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 327 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby ve výši 37 840 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby, účast u jednání) dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 450 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. ve výši 1 800 Kč. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkony právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 15. 5. 2025, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v těchto podáních měla být uvedena již v žalobě. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 59 291,40 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 38,84 % činí částku 23 028,80 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.