Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8 152,76 Kč, úrok ve výši 4 910,34 Kč a dále ve výši 11,50 % ročně z částky 80 050,78 Kč za dobu od 6. 10. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 227,74 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 80 050,78 Kč za dobu od 6. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 74 618,02 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 740,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 82 770,78 Kč spolu s úrokem ve výši 4 910,34 Kč a dále ve výši 11,50 % ročně z částky 80 050,78 Kč za dobu od 6. 10. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 227,74 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 80 050,78 Kč za dobu od 6. 10. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 13. 10. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru reg. č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 11,50 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 866 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje dnem 25. 11. 2022, přičemž poslední splátka ve výši 4 848 Kč měla být splacena dne 25. 9. 2024, což byl den konečné splatnosti úvěru. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou [právnická osoba] podmínky [právnická osoba]. (dále jen VOP) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele účinné od 1. 11. 2016 (dále jen ÚP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem ze dne 2. 8. 2023 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 1. 8. 2023 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 80 050,78 Kč, na úroku částku 4 910,34 Kč, na úroku z prodlení částku 1 227,74 Kč a na dlužných poplatcích částku 2 720 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze žádosti o úvěr reg. č. žádosti [Anonymizováno] ze dne 13. 10. 2022, smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 13. 10. 2022, standardních informací o spotřebitelském úvěru, výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 2. 8. 2023 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 7. 8. 2023, transakční historie úvěrového účtu, všeobecných obchodních podmínek účinných od 1. 10. 2018, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele účinných od 1. 11. 2016, sazebníku [právnická osoba]. účinný od 1. 11. 2022, interního reportu o průběhu schválení úvěru, reg. č. [hodnota], výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od 13. 10. 2022 do 31. 12. 2022, 1. 1. 2023 do 26. 5. 2023, výpisu z rejstříku SOLUS, BRKI/NRKI, Oznámení [právnická osoba]. o úrokových sazbách účinných od 1. 10. 2022, předžalobní upomínky ze dne 20. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 20. 10. 2023, soud zjistil následující skutkový stav věci:
4. Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) na základě žádosti o úvěrový produkt dne 13. 10. 2022 Smlouvu o úvěru reg. č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že dosahuje příjmu ze závislé činnosti ve výši 45 000 Kč měsíčně. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši bezhotovostně dne 13. 10. 2022 převodem peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 866 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje dnem 25. 11. 2022, přičemž poslední splátka ve výši 4 848 Kč měla být splacena dne 25. 9. 2024. Součástí smlouvy učinili [právnická osoba] podmínky [právnická osoba]. účinné od 1. 10. 2018, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele účinné od 1. 11. 2016, Oznámení [právnická osoba]. o úrokových sazbách v českých korunách účinné od 1. 10. 2022 a sazebník. Byla sjednána úroková sazba ve výši 11,50 % ročně, výše roční procentní sazba nákladů 12,13 % ročně. Žalovaný souhlasil s tím, že je žalobce oprávněn v případě každého jednotlivého porušení smlouvy dle čl. 9.1. ÚP prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím a smluvními pokutami, jestliže mj. je klient v prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě Smlouvy (čl. 8.1. písm. a) a 9.1. písm. f) ÚP). Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce dopisem (Výzvou k okamžitému splacení dluhu) ze dne 2. 8. 2023 úvěr zesplatnil ke dni 1. 8. 2023. Tato výzva byla doručována žalovanému na adresu trvalého pobytu [adresa], byla předána k poštovní přepravě dne 3. 8. 2023 a byla jako nedoručená zásilka dne 7. 8. 2023 vrácena zpět žalobci. Z výpisu z úvěrového účtu, transakční historie úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný neplatil dohodnuté měsíční splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce prosinec 2022, leden, březen, květen až červenec 2023. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v souhrnné výši 25 381,98 Kč. Výpisem z běžného účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. č. účtu [č. účtu] za období od 13. 10. 2022 do 31. 12. 2022, za období od 1. 1. 2023 do 26. 5. 2023, byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na bankovním účtu žalovaného č. ú. [Anonymizováno], přičemž ke dni 13. 10. 2022 činil počáteční zůstatek účtu částku -100 000 Kč jako čerpání úvěru. Žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 20. 10. 2023 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím, upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 20. 10. 2023 a byla doručována žalovanému na adresu trvalého pobytu [adresa]. Žalovaný úvěr včetně poplatků neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 20. 10. 2023.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 21. 8. 2024, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v interní databázi žalobce, centrálním registru exekucí, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR, prověřoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalovaného č. ú. [Anonymizováno] na základě dlouhodobého časového období před uzavřením smlouvy, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 45 000 Kč, pracovní poměr hlavní u zaměstnavatele obch. spol. HP-Pelzer s. r. o. a pracovní poměr vedlejší u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba]. a další příjem z podnikání ve výši 41 666 Kč měsíčně, dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, má náklady spojené s bydlením ve výši 4 000 Kč měsíčně a další výdaje ve výši 11 000 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy. Žalobce vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k jeho životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení stanovil výdaje žalovaného dle svého ekonomického modelu, který vychází ze skóringového modelu a demografických dat (včetně aktuálních údajů životních nákladů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima) na částku 26 648 Kč měsíčně. Žalobce prověřil pravidelné splátky úvěru z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaný měl v době žádosti další závazky u žalobce se splátkou ve výši 11 000 Kč měsíčně a závazky u jiných poskytovatelů se splátkou 4 945 Kč měsíčně; po odečtení shora uvedené částky od deklarovaného příjmu žalovaného měl žalovaný k dispozici částku ve výši 63 % z jeho pravidelných příjmů, která dle tvrzení žalobce byla dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, nezkoumal náklady na bydlení, nezkoumal typ bydlení ani netrval na doložení skutečné výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje. Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku individuálních výdajů žalovaného, vycházel matematických propočtů, resp. statistických údajů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020. OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků a dlužného pojistného.
14. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 25 381,98 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 74 618,02 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 68,94 % a jeho neúspěch 31,06 %. Ve výši rozdílu (37,88 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 10 740,20 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 312 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem) ve výši 13 260 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 2 210 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 1 200 Kč. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v Brně k jednání soudu do [adresa] a zpět, a to za 10 půlhodin po 100 Kč, což činí částku 1 000 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 380 km cesty z [adresa] a zpět při průměrné spotřebě vozidla 6,1 litrů motorové nafty na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,60 Kč za 1 km a ceně motorové nafty ve výši 38,70 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 398/2023 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 3 025,10 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 21. 8. 2024, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 28 353,10 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 37,88 % činí částku 10 740,20 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.