Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok ve výši 5 890,86 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 20 564,69 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 20 564,69 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 564,69 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 20 564,69 Kč spolu s úrokem ve výši 5 890,86 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 20 564,69 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 20 564,69 Kč za dobu od 1. 7. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [Anonymizováno] [právnická osoba], bd [adresa], [Anonymizováno], jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba] IČO [IČO], se sídlem [adresa] (dále jako původní věřitel) a žalovanou byla dne 4. 3. 2022 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb [jméno FO] bank účinné od 14. 7. 2021 a Produktové podmínky pro revolvingové úvěry [jméno FO], na základě které původní věřitel umožnil žalované čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč prostřednictvím kreditní karty [jméno FO] kreditka. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu s dohodnutým úrokem ve výši 22,68 % ročně, poplatky a pojištěním splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 17. 4. 2022. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou a produktovými podmínkami nehradila splátky řádně a včas, a proto jí původní věřitel oznámil dopisem (odstoupením od úvěrové smlouvy) ze dne 25. 5. 2023 odstoupení od úvěrové smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 30. 6. 2023 a vyzval ji k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná na dluh ničeho. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2024. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 20 564,69 Kč, na úroku částku 5 890,86 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Žalobce v podání (doplnění žalobních tvrzení) ze dne 11. 12. 2025, doručeném soudu dne 12. 12. 2025, tvrdil, že žalovaná v období od 4. 3. 2022 do 17. 5. 2023 načerpala z revolvingového úvěru částku v souhrnné výši 58 061,23 Kč a zaplatila na úvěr splátky v souhrnné výši 25 600 Kč. Následně žalobce u jednání dne 4. 3. 2026 nově tvrdil, že žalovaná zaplatila na úvěr splátky v souhrnné výši 32 900 Kč.
4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 3. 2022, akceptace žádosti ze dne 7. 3. 2022, transakční historie úvěrového účtu, odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 5. 2023, sazebníku pro úvěry účinný od 11. 3. 2020, všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb účinné od 14. 7. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek formou notářského zápisu sp. zn. NZ 369/2023 ze dne 1. 11. 2023 včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, a potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024 včetně poštovního podacího lístku ze dne 25. 11. 2024, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 3. 2025 včetně podacího lístku ze dne 26. 3. 2025, sdělení [právnická osoba]. ze dne 6. 1. 2026 (čl. 37), soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou (úvěrovanou) dne 4. 3. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 17. 4. 2022. Součástí smlouvy učinili Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb [jméno FO] [Anonymizováno], Produktové podmínky pro revolvingové úvěry [jméno FO] a sazebník pro úvěry [jméno FO]. Byla sjednána úroková sazba ve výši 22,68 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů 28,74 % ročně. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když nehradila splátky úvěru řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto jí žalobce oznámil dopisem (odstoupením od úvěrové smlouvy) ze dne 25. 5. 2023 odstoupení od úvěrové smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 30. 6. 2023 a vyzval ji k úhradě dluhu. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru částku v souhrnné výši 32 900 Kč. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2024. Žalobce dopisem (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě) ze dne 25. 3. 2025 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 4. 7. 2025 a ze dne 11. 12. 2025, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, prověřením pohybů peněžních prostředků na bankovním účtu žalované, získáním informací přímo od žalované, když žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedla, že má čistý měsíční příjem 22 500 Kč pracovní poměr hlavní jako dělník u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba]., se sídlem [adresa] a další příjem domácnosti žalované 27 500 Kč měsíčně. Původní věřitel rovněž prověřoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalované na základě dlouhého časového období před uzavřením smlouvy. Původní věřitel vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu a typu bydlení stanovil výdaje žalované dle svého ekonomického modelu, který vychází ze statistických dat ČSÚ a je pravidelně revidován dle dostupných dat, na částku 12 000 Kč měsíčně. Původní věřitel prověřil pravidelné splátky úvěru z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaná měla v době žádosti další závazky, a to úvěr u jiného poskytovatele s měsíční splátkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, nové splátkové zatížení žalované bylo vypočteno orientační částkou 10 500 Kč měsíčně; po odečtení shora uvedené částky od deklarovaného příjmu žalované měla žalovaná k dispozici částku 39 500 Kč, která byla dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že původní věřitel jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšel žalobce pouze z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřil, žalobce nezkoumal výdaje žalované (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, nájem nebo jiné výdaje), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované z hlediska dalších výdajů byly patrně zohledněny jakési statistické údaje nazývané jako "ekonomika". Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalované, vycházel z jakýchsi matematických propočtů, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet revolvingový spotřebitelský úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru částku v souhrnné výši 58 061,23 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 32 900 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 20 564,69 Kč, jež žalobce nárokoval, když tato je nižší než částka představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
18. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.