23 C 338/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 146 457,65 Kč spolu s úrokem ve výši 7 747,42 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 143 549,65 Kč za dobu od 28. 12. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 6 524,35 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 146 457,65 Kč za dobu od 25. 5. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 18. 3. 2024 uzavřena Smlouva o úvěru – expres půjčka (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 150 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši převodem peněžních prostředků na jeho bankovní účet č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,30 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných 72 anuitních měsíčních splátkách po 3 587,42 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 4. 2024. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Všeobecnými produktovými podmínkami [právnická osoba]. (dále jako VOP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem ze dne 29. 12. 2024 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 27. 12. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 143 549,65 Kč, na úroku částku 7 747,42 Kč, na úroku z prodlení částku 6 524,35 Kč a na dlužných poplatcích částku 2 908 Kč.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že neví, co má zaplatit, když nedostal žádné podklady. Namítal, že bydlel své bývalé družky [jméno FO], která mu nevrátila doklady a dovozoval, že úvěr si mohla na něj vzít jeho bývalá družka, což zdůvodňoval tím, že mu vzala všechny doklady včetně občanského průkazu. Musel si vyřídit nový občanský průkaz. Nevzpomínal si, že by uzavřel u banky [právnická osoba]. smlouvu o úvěru, ze které by čerpal částku 150 000 Kč. Nevzpomínal si, že by bral nějaký úvěr, ani si nevzpomínal, že by na úvěr hradil nějaké splátky, nevedl si žádnou evidenci. Tvrdil, že nemá žádné dluhy a neví nic o tom, že by někomu něco dlužil. Dále namítal, že pokud je žalobcem k důkazu doloženo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, pak toto potvrzení nevydal zaměstnavatel na jeho žádost, ale na žádost jeho bývalé družky a jí bylo také doručeno.

3. Žalobce v podání (doplnění žalobních tvrzení) ze dne 13. 1. 2026, doručeném soudu dne 14. 1. 2026, tvrdil, že žalovaný zaplatil na dluh částku v souhrnné výši 17 741,20 Kč.

4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Žádosti o úvěr č. 240314N45D ze dne 18. 3. 2024, ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 18. 3. 2024, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2019, z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] za období od 18. 3. 2024 do 31. 12. 2024, do 1. 1. 2025 do 21. 5. 2025, z transakční historie úvěrového účtu, z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 1. 2025, z potvrzení o výši příjmu ze dne 13. 3. 2024, z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně karty klienta, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2024 včetně poštovního podacího lístku ze dne 6. 6. 2025, z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 25. 8. 2025, ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 4. 2. 2026 (čl. 63), z oznámení držitele občanského průkazu o ztrátě ze dne 28. 8. 2024, ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 6. 2. 2026 (čl. 48), ze sdělení zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba] ze dne 5. 2. 2026 (čl. 66), ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 19. 2. 2026 (čl. 69), ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 10. 8. 2023, ze smlouvy o využívání služby [jméno FO] a o elektronickém podpisu ze dne 10. 2. 2023, z výpisu z běžného účtu č. ú. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] za období od 29. 12. 2023 do 30. 1. 2024, za období od 29. 1. 2024 do 29. 2. 2024 a dále od 29. 2. 2024 do 28. 3. 2024 a dále za období od 28. 3. 2024 do 30. 4. 2024 (čl. 76-82) a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 20. 2. 2026 (čl. 84) včetně výpisů z bankovního účtu č. ú. [č. účtu], soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 18. 3. 2024 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 18. 3. 2024 bezhotovostně převodem na jeho běžný bankovní účet č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými 72měsíčními anuitními splátkami po 3 587,42 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,30 % ročně, poplatky a pojištěním ve výši 352 Kč splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 4. 2024. V čl. III bod 11 písm. a) úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn v případě porušení smlouvy dle čl. III bod 10. prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požadovat jejich předčasné splacení, jestliže mj. je klient v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky. Smlouva byla uzavřena elektronicky přes aplikaci banky [jméno FO], úvěrová smlouva byla podepsána PINem a časovým razítkem dne 18. 3. 2024. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014 a sazebník poplatků. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce září až prosinec 2024. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 12. 2024 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění úvěru s příslušenstvím ke dni 27. 12. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 2. 1. 2025 a bylo doručováno žalovanému na adresu trvalého pobytu [adresa]. Z výpisu z úvěrového bankovního účtu žalovaného č. ú. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. za období od 29. 12. 2023 do 30. 1. 2024, za období od 29. 1. 2024 do 29. 2. 2024 a dále od 29. 2. 2024 do 28. 3. 2024 a dále za období od 28. 3. 2024 do 30. 4. 2024 (čl. 76-82), byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na úvěrovém účtu žalovaného č. ú. [č. účtu], přičemž dne 18. 3. 2024 byla ve prospěch účtu zúčtována částka 150 000 Kč jako čerpání úvěru. Na vrub účtu byla dne 18. 3. 2024 zúčtována částka 120 000 Kč, která byla téhož dne poukázána na účet č. ú. [č. účtu] vedený majitele [jméno FO]. Žalobce dopisem (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě) ze dne 25. 8. 2025 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 25. 8. 2025 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného. Žalovaný ohlásil ztrátu občanského průkazu č. [hodnota] dne 28. 8. 2024 (zjištěno ze sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne 4. 2. 2026 (čl. 63) a oznámení držitele občanského průkazu o ztrátě ze dne 28. 8. 2024). Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 6. 2. 2026 (čl. 48), sdělení [právnická osoba]. ze dne 19. 2. 2026 bylo zjištěno, že úvěru ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 18. 3. 2024 byl sjednán elektronicky prostřednictvím aplikace [jméno FO], úvěrová smlouva byla podepsána PINem a časovým razítkem dne 18. 3. 2024. Běžný účet žalovaného č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. byl zřízen dne 10. 8. 2024 elektronicky prostřednictvím aplikace [jméno FO] z mobilního telefonu č. [tel. číslo], který však nemusí být ve vlastnictví osoby, která účet zakládá; při založení běžného účtu a uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 10. 8. 2023 se žalovaný prokázal bankovní identitou, tedy digitálním způsobem ověření totožnosti, jež funguje na principu jednou ověření identity, kdy banka potvrzuje, že přihlášení provádí skutečně konkrétní osoba. Ze sdělení zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba] ze dne 5. 2. 2026 (čl. 66) bylo zjištěno, že rozhodné skutečnosti, kdo a za jakých okolností vystavil za zaměstnavatele potvrzení o výši příjmu ze dne 13. 3. 2024 nelze dohledat. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo prokázáno, že neuzavřela na doklady žalovaného smlouvu o úvěru. Pokud byl úvěr uzavřen prostřednictvím aplikace [jméno FO] přes mobilní telefon, tak určitě nebyl uzavřen přes její mobilní telefon. Svědkyně věděla o tom, že si žalovaný bere úvěr, potvrdila, že část peněžních prostředků převedl žalovaný na její bankovní účet, ale peníze z úvěru vybrali z bankomatu a žalovaný s těmito penězi odjel do [adresa] a dal svědkyni z vybrané částky 4 000 Kč, neměla o tom nikomu říkat. Doplnila, že s žalovaným nikdy nežila v družském vztahu, žalovaný u ní přespával, když neměl kde bydlet, pomáhala mu finančně, žalovaný je pro ni osobou blízkou a člen rodiny, protože má dítě s její sestrou.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 13. 1. 2026, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč pracovní poměr hlavní jako závozník popelář u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , bez jiných příjmů, dále uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovanou osobu a bydlí u rodičů; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, doložil pouze potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného a výpis z bankovního účtu žalovaného, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, nezkoumal náklady na bydlení, ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumal, zda splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).

13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.

14. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 150 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 17 741,20 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 132 258,80 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).

16. Námitky žalovaného soud posoudil jako nedůvodné. Přestože žalovaný namítal, že si úvěru vzala na jeho doklady jeho bývalá družka [jméno FO], která mu nevrátila doklady a disponovala jeho občanským průkazem, tyto skutečnosti byly po provedeném dokazování vyvráceny svědeckou výpovědí [jméno FO] a sdělením [právnická osoba] [adresa] ze dne 4. 2. 2026, oznámením držitele občanského průkazu o ztrátě ze dne 28. 8. 2024 a sdělením [právnická osoba]. ze dne 19. 2. 2026, když bylo prokázáno, že žalovaný ohlásil ztrátu občanského průkazu dne 28. 8. 2024, tedy více jak 5 měsíců po uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný si u [právnická osoba]. založil běžný účet elektronicky prostřednictvím aplikace [jméno FO], který si instaloval do mobilního telefonu. V aplikaci [jméno FO] se žalovaný prokázal bankovní identitou, tedy digitálním způsobem ověření totožnosti, který umožňuje bezpečné přihlašování a rovněž autorizovanou komunikaci online. Běžný účet č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. byl zřízen dne 10. 8. 2024 prostřednictvím aplikace [jméno FO] z mobilního telefonu č. [tel. číslo], který však nemusí být ve vlastnictví osoby, která účet zakládá. Žalovaný podal žádost u úvěr prostřednictvím aplikace [jméno FO] dne 18. 3. 2024, žádost byla podepsána PINem a časovým razítkem dne 18. 3. 2024 ve 12:28:28 hodin. Žalovaný ke dni uzavření smlouvy o úvěru disponoval platným občanským průkazem č. [hodnota]. Výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo prokázáno, že neuzavřela na doklady žalovaného smlouvu o úvěru, a pokud byl úvěr uzavřen prostřednictvím aplikace přes mobilní telefon, tak určitě nebyl uzavřen přes její mobilní telefon. Svědkyně potvrdila, že věděla o tom, že si žalovaný bere úvěr a že část peněžních prostředků převedl žalovaný na její bankovní účet, protože peníze z úvěru vybrali ještě toho dne z bankomatu a žalovaný s těmito penězi odjel do [adresa] a dal svědkyni z vybrané částky 4 000 Kč, neměla o tom nikomu říkat. Doplnila, že s žalovaným nikdy nežila v družském vztahu, žalovaný u ní přespával, když neměl kde bydlet, pomáhala mu finančně, žalovaný je pro ni osobou blízkou a člen rodiny, protože má dítě s její sestrou. S ohledem na výše uvedené pak soud námitky žalovaného včetně námitky, že potvrzení zaměstnavatele o výši přijmu byla vydána na žádost [jméno FO] posoudil jako nepravdivé a zcela účelové.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 67,18 % a jeho neúspěch 32,82 %. Ve výši rozdílu (34,36 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 16 510,50 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 323 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 28. 1. 2026 a dne 4. 3. 2026) ve výši 27 920 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 3 490 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 450 Kč ke pěti úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 2 250 Kč. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 13. 1. 2026, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 48 051,60 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 34,36 % činí částku 16 510,50 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.