Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 525 Kč, úrok z prodlení ve výši 67,58 Kč a dále ve výši 11,50 % ročně z částky 11 915 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 390 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 11 915 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 67,58 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 11 915 Kč za dobu od 15. 10. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 25. 11. 2024 uzavřena Úvěrová smlouva č. žádosti 1404590 (dále jen úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaného úroku, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za korunový odklad ve výši 990 Kč, poplatku za online platbu ve výši 1 % z převáděné částky, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč jednorázově, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatku za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 907 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje dnem 25. 12. 2025. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních a bankovních údajů, stvrdil, že se seznámil s úplným zněním úvěrové smlouvy a odeslal ze svého bankovního účtu potvrzující platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce, čímž byla ověřena identita vlastníka bankovního účtu. Žalobce poukázal peněžní prostředky z úvěru žalovanému bezhotovostně dne 25. 11. 2024 na jeho bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu, a proto žalobce požadoval dle čl. Sankce úvěrové smlouvy, rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 10,00 % z nezaplacené jistiny úvěru. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 1 030 Kč. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 7 915 Kč, na úroku částku 1 470 Kč, na úroku z prodlení za dobu od 27. 9. 2025 do 14. 10. 2025 částku 67,58 Kč, na smluvní pokutě částku 1 500 Kč a na poplatku za účelně vynaložené náklady částku 1 030 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze úvěrové smlouva ID žádosti č. [hodnota] ze dne 25. 11. 2024, z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, z opisu výpisu proplacení smlouvy č. [hodnota] ze dne 25. 11. 2024 – čerpání úvěru, z výpis z účtu žalobce ze dne 25. 11. 2024, z výzvy k zaplacení celé půjčky ze dne 15. 8. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 18. 8. 2025, ze splátkového kalendáře, z interního výpisu – karta klienta, z interního výpisu – posouzení úvěruschopnosti klienta, z interního výpisu – úvěrová zpráva, ze sazebníku účinného od 4. 1. 2019, z výzvy před zahájením vymáhání úvěru ze dne 30. 6. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 1. 7. 2025 a z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 9. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 9. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaným) dne 25. 11. 2024 úvěrovou smlouvu (ID žádosti č. [hodnota]), jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne 25. 11. 2024 převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal splatit čerpaný úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za prodloužení doby splatnosti úvěru – korunový odklad ve výši 990 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně v pravidelných 24měsíčních splátkách po 907 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného měsíce počínaje dnem 25. 12. 2025. Byla sjednána úroková sazba v rozmezí 0,00 % do 83,04 % ročně (úrok ve výši 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč) a roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 49,20 % ročně. V čl. Náklady úvěru – sankce úvěrové smlouvy byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru. Opisem výpisu proplacení smlouvy č. [hodnota] ke dni 25. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalobce proplatil čerpané prostředky úvěru ve výši 10 000 Kč dne 25. 11. 2024. V čl. Ukončení smlouvy z naší strany – zesplatnění úvěrové smlouvy žalovaný souhlasil s tím, že je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání věřitele (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže mj. se klient dostal do prodlení se splacením dvou splátek a více nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 15. 8. 2025, vyzval jej k úhradě celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, poplatky a smluvní pokutou a poskytl mu dodatečnou lhůtu k úhradě 14 dní. Výzva k zaplacení celé půjčky ze dne 15. 8. 2025 byla předána k poštovní přepravě dne 18. 8. 2025 a byla doručována žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu [adresa]. Ze splátkového kalendáře včetně transakční historie úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný splácel poskytnutý úvěr vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 25. 12. 2025, přičemž do prodlení s úhradou splátky úvěru se dostal od 6. splátky úvěru za květen 2025 až do 8. splátky za červenec 2025, které neuhradil řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 1 030 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku v celkové výši 4 610 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 12. 9. 2025 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v doplnění skutkových tvrzení ze dne 6. 3. 2026, že prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, kteří podle Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta v rámci zjišťování MLS klienta posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, vypočítali MLS pro klienta tak i pro domácnost klienta; přezkoumali další externí úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a rejstřík ISIR s tím, že dotaz v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru NRKI byl proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výstupem byla hodnota MLS klienta částka 18 183 Kč a hodnota MLS domácnosti klienta částka 6 283 Kč. Žalobce získal informace přímo od žalovaného, který v žádosti o úvěrový produkt uvedl, že má příjem ve výši 31 000 Kč měsíčně ze závislé činnosti jako zaměstnanec, má měsíční výdaje domácnosti ve výši 0 Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovanou; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, pracovní smlouvu, nedoložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu nebo výplatní lístky žalovaného, nedoložil žádné důkazy dokládající další příjmy žalovaného, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel žalobce z prohlášení žalovaného, že jeho výdaje na bydlení a výdaje osobní činí částku 0 Kč měsíčně a dále z prohlášení žalovaného, že má další splátkové zatížení u externích poskytovatelů ve výši 4 000 Kč měsíčně, žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a nezohlednil závazky žalovaného ve výši 4 000 Kč u jiných poskytovatelů úvěrových produktů. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020. OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků, paušalizovaných vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.
13. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 10 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponovala s nimi, přičemž žalovaný na dluh uhradil pouze částku 4 610 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 5 390 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
16. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.