23 C 360/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 752 293,25 Kč spolu s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 620 822,28 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 620 822,28 Kč za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 3. 4. 2023 uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 597 459 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Úvěr byl účelově vázán na splácení dluhů žalovaného vyplývajícího z poskytnutí jiných úvěrů v částce 524 689,30 Kč (konsolidovaný dluh) a zbývající část úvěru v částce 72 769,70 Kč nebyla účelově vázána. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,99 % ročně a poplatky v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 9 068 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 22. 5. 2023, přičemž poslední splátka ve výši 2 851 Kč měla být splacena dne 20. 4. 2033. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]., jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek žalobce dopisem ze dne 3. 1. 2024 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 3. 1. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Žalovaný uhradil postupnými platbami částku v souhrnné výši 45 939,45 Kč. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 620 822,28 Kč, na úroku částku 60 707,20 Kč, na úroku z prodlení částku 68 781,81 Kč a na dlužných poplatcích částku 1 981,96 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud svá skutková zjištění opřel o následující listinné důkazy:Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 4. 2023 bylo zjištěno, že se žalobce jako úvěrující a žalovaný jako dlužník a úvěrovaný dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 597 459 Kč. Použití úvěru bylo účelově vázáno na splácení dluhů žalovaného vyplývajícího z poskytnutí úvěru vedeného u žalobce na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] (konsolidovaný dluh), případný přebytek úvěru nebyl účelově vázán. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši bezhotovostně dne 3. 4. 2023 převodem na příslušný účet určený ke splácení konsolidovaných dluhů v částce 524 689,30 Kč a převodem přebytku v částce 72 769,70 Kč na splátkový účet č. ú. [č. účtu] vedený na žalovaného (čl. 2.2., 2.4. a 3.2. úvěrové smlouvy). Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 120 měsíčních splátkách ve výši 9 068 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 22. 5. 2023, přičemž poslední splátka ve výši 2 851 Kč byla splatná dne 20. 4. 2033, který byl dnem konečné splatnosti úvěru (čl. 3.1. úvěrové smlouvy). Byla sjednána 12,99 % roční úroková sazba, 14,01 % roční procentní sazba nákladů na úvěr a také poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (čl. [právnická osoba].1., 4.1., 4.2. a 4.4. úvěrové smlouvy). Žalovaný souhlasil s tím, že je žalobce oprávněn použít jednotlivé platby k úhradě v následujícím pořadí: náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s případným vymáháním pohledávek banky, náhrada ostatních nákladů vzniklých v souvislosti s úvěrovým vztahem, ceny související s úvěrem a smluvní pokuty, úroky z úvěru, úroky z prodlení, jistina úvěru v pořadí od splátky nejdříve splatné, smluvní pokuty a ostatní pohledávky z úvěru (čl. 3.3. úvěrové smlouvy) s tím, že úroky z úvěru se stanou součástí jistiny úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, a dále při doplacení úvěru a také v den, kdy banka uplatní právo na okamžité splacení úvěru (čl. 3.1. úvěrové smlouvy) a také s tím, že je žalobce oprávněn v případě každého jednotlivého porušení smlouvy dle čl. 8.1. prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. je klient v prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek úvěru (čl. 8.1. písm. a) a 8.2. úvěrové smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a Ceník [právnická osoba]. Z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] ze dne 3. 4. 2023 o čerpání úvěru bylo prokázáno, že žalobce poukázal peněžní prostředky ve výši 524 689,30 Kč na bankovní účet č. ú. [č. účtu] určený ke splacení konsolidovaného dluhu a peněžní prostředky ve výši 72 769,70 Kč jako přebytek peněžních prostředků z úvěru na bankovní účet č. ú. [č. účtu]. Z výpisu z úvěrového účtu, transakční historie úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný neplatil dohodnuté měsíční splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za říjen až říjen až prosinec 2023. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 45 939,45 Kč. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu na úvěrovém účtu, poskytl mu dodatečnou lhůtu k úhradě do 3. 1. 2024 a upozornil jej, že pokud dlužnou částku neuhradí do stanoveného termínu, bude žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 1. 2024 včetně poštovního podací arch ze dne 8. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobce zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 3. 1. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Toto rozhodnutí bylo předáno k poštovní přepravě dne 8. 1. 2024 a bylo doručováno žalovanému na adresu trvalého pobytu [adresa]. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 3. 9. 2024 včetně kopie nedoručené zásilky ze dne 10. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3. 9. 2024 a byla doručována žalovanému na adresu trvalého pobytu [adresa]. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. pro soukromou klientelu účinných od 23. 7. 2022 (dále také jako obchodní podmínky) bylo zjištěno, že žalobce sjednal s žalovaným základní pravidla pro vztahy vzniklé mezi bankou a žalovaným na základě uzavřené úvěrové smlouvy, zejména pak v čl. 3 pravidla vzájemné komunikace, způsob doručování zásilek, používané adresy, povinnosti oznámení změny údajů včetně důsledků vrácení zásilky banky (čl. 3.9.) tak, že pokud bude zmařeno doručení zásilky banky, protože si ji klient nevyzvedne nebo odmítne převzít nebo pokud neoznámí bance změnu své adresy, je za den doručení zásilky považován 3. pracovní den po jejím odeslání (při zasílání do zahraniční 15. pracovní den). Z ceníku [právnická osoba]. pro bankovní obchody účinného od 1. 2. 2018 bylo zjištěno, že se žalobce s žalovaným dohodli na poplatcích za správu a vedení úvěru a ostatních poplatcích.

4. Za prokázaný soud vzal tento skutkový stav:Žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 3. 4. 2023 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 597 459 Kč. Žalovaný úvěr čerpal tak, že část úvěru byla použita na splácení dluhů žalovaného vyplývajícího z poskytnutého úvěru vedeného pro žalovaného u žalobce na úvěrovém účtu č. ú. [č. účtu] (konsolidovaný dluh), a to převodem na tento úvěrový účet a zbývající část úvěru byla převedena na účet žalovaného č. ú. [č. účtu] (splátkový účet). Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými splátkami po 9 068 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,99 % a poplatky vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 22. 5. 2023, přičemž poslední splátka ve výši 2 851 Kč byla splatná dne 20. 4. 2033, který byl dnem konečné splatnosti úvěru. V čl. 8 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn v případě porušení podmínek smlouvy jím určené lhůtě prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, jestliže mj. je klient v prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek úvěru. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné obchodní podmínky České Spořitelny, a. s. a Ceník [právnická osoba]. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátky úvěru za říjen až prosinec 2023. Žalobce zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 3. 1. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobce dopisem (výzvou k zaplacení před podáním žaloby) ze dne 3. 9. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím, výzva byla doručována žalovanému na adresu trvalého pobytu [adresa] a byla jako nedoručená zásilka dne 10. 9. 2024 vrácena zpět žalobci. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 45 939,45 Kč.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 20.1.2025, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v registru CCB, prověřoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalovaného č. ú. [č. účtu] na základě ročního časového období před uzavřením smlouvy, z něhož vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán v pracovním poměru u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba], tento zaměstnavatel poukazoval žalovanému mzdu na jeho běžný účet. Výše mzdy žalovaného činila za měsíc březen 2023 činila částku 22 290 Kč. Žalobce vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k jeho životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení stanovil výdaje žalovaného dle svého ekonomického modelu, který vychází z dat ČSÚ a je pravidelně revidován dle dostupných dat, na částku 7 902 Kč měsíčně. Žalobce prověřil pravidelné splátky úvěru z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaný měl v době žádosti další závazky, a to úvěr u žalobce se splátkou ve výši 8 000 Kč měsíčně, který byl doplacen nově poskytnutou konsolidací s měsíční splátkou 9 068 Kč; nové splátkové zatížení žalovaného bylo vypočteno částkou 9 068 Kč měsíčně; po odečtení shora uvedené částky od deklarovaného příjmu žalovaného měl žalovaný k dispozici částku 14 135 Kč, která dle tvrzení žalobce byla dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávájících se z výpisu z účtu žalovaného, které ani nebyly doloženy zprávou zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, zejména není-li sjednán na dobu neurčitou. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, žalobce nezkoumal výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, nájem nebo jiné výdaje), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. V rámci posouzení úvěryschopnosti žalovaného z hlediska dalších výdajů byly patrně zohledněny jakési statistické údaje nazývané žalobcem jako "ekonomika". Je přitom nutné zdůraznit, že úvěr ve výši 597 459 Kč byl čerpán na konsolidaci předchozího úvěru, a i po provedené konsolidaci měl být nadále splácen splátkou ve výši 9 068 Kč měsíčně, čímž splátkové zatížení dosáhlo více jak 40 % jeho příjmu.

13. Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel z jakýchsi matematických propočtů, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (viz rozsudek Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]).

14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.

15. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 597 459 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 45 939,45 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 551 519,55 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 37 615 Kč a z režijního paušálu ke třem úkonům (sepis žaloby, příprava účasti na jednání, účast na jednání) dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ve spojení s ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 38 815 Kč, které je žalovaný zavázán zaplatit žalobci.