Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 2 387,02 Kč, úrok ve výši 2 011,20 Kč a dále ve výši 14,75 % z částky 15 976,68 Kč za dobu od 20. 7. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 611,76 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 17 887,02 Kč za dobu od 20. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 500 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 850,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 17 887,02 Kč spolu s úrokem ve výši 2 011,20 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 15 976,68 Kč za dobu od 20. 7. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 611,76 Kč kapitalizovaným za dobu od 26. 4. 2024 do 19. 7. 2024 a dále v zákonné výši ročně z částky 17 887,02 Kč za dobu od 20. 7. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 4. 9. 2022 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. [RČ] (dále jen úvěrová smlouva), na základě které žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 16 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu se sjednaným úrokem ve výši 26,28 % ročně, poplatky a pojištěním splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. účinné od 2. 5. 2022 (dále jen UP), které byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když revolvingový úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 11. 4. 2024 a zaslal žalovanému dne 11. 4. 2024 výzvu k zaplacení celého poskytnutého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 15 976,68 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 2 011,20 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 611,76 Kč, na dlužných poplatcích částku 310,34 Kč, na účelně vynaložených nákladech za vymáhání dlužné pohledávky částku 600 Kč a na smluvní pokutě částku 1 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [RČ] ze dne 4. 9. 2022, transakční historie úvěrového účtu, opisu výpisu proplacení smlouvy, Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 11. 4. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 4. 2024, interního výpisu – úvěrové zprávy, posouzení úvěruschopnosti klienta, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, Úvěrových podmínek společnosti [právnická osoba]. účinné od 2. 5. 2022, Předžalobní výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2024 a ze dne 2. 5. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 5. 2023, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaným) dne 4. 9. 2022 úvěrovou Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [RČ], jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 16 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Součástí smlouvy učinili Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. Byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně, výše roční procentní sazba nákladů ve výši 29,71 % ročně, poplatky a pojištění. V čl. 7.1. UP bylo sjednáno, že je žalovaný povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže se dostane do prodlení s placením dvou a více splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobce v souladu se úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnil ke dni 11. 4. 2024 a zaslal žalovanému výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobce požadoval dle úvěrové smlouvy rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky úvěru. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky revolvingového úvěru prostřednictvím kreditní karty v částce 31 982 Kč a uhradil na splátkách úvěru pouze částku 16 482 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 2. 5. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v žalobě a v podání (doplnění žaloby) ze dne 9. 12. 2024, že prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, kteří podle Metodiky posouzení úvěryschopnosti klienta v rámci zjišťování MLS klienta posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, vypočítali MLS pro klienta tak i pro domácnost klienta; přezkoumali další externí úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a rejstřík ISIR s tím, že dotaz v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru NRKI byl proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výstupem byla hodnota MLS klienta částka 14 740 Kč a hodnota MLS domácnosti klienta částka 6 805 Kč. Žalobce získal informace přímo od žalovaného, který v žádosti o úvěrový produkt uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba]., má měsíční výdaje domácnosti ve výši 7 935 Kč, je svobodný, nemá žádné vyživované osoby a bydlí v podnájmu; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků, účelně vynaložených nákladů za vymáhání a smluvní pokuty.
13. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 31 982 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 16 482 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 15 500 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 68,88 % a jeho neúspěch 31,12 %. Ve výši rozdílu (37,76 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 850,40 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 9. 12. 2024, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 252 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 37,76 % činí částku 850,40 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.