Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 40 776 Kč, úrok ve výši 2 530,70 Kč a dále ve výši 8,00 % ročně z částky 27 664,92 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 5 005,29 Kč a dále ve výši 15,00 % ročně z částky 28 986,51 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 64 776 Kč spolu s úrokem ve výši 2 530,70 Kč a dále ve výši 8,00 % ročně z částky 27 664,92 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 5 005,29 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 28 986,51 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, (dále jen původní věřitel) a žalovaným byla dne 29. 6. 2022 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,00 % ročně a poplatkem v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další měsíční splátka do konce dalšího následujícího měsíčního období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaný na dluh uhradil částku 6 000 Kč, poté již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 27 664,92 Kč, na úroku částku 3 852,29 Kč, na úroku z prodlení částku 5 005,29 Kč, na dlužných poplatcích částku 20 789,49 Kč a na smluvní pokutě částku 15 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Žádosti o úvěr ze dne 28. 6. 2022, Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 6. 2022, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, transakční historie úvěrového účtu, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 včetně potvrzení o expedici zásilek ze dne 21. 6. 2024, pracovní smlouvy žalovaného ze dne 31. 8. 2021, výplatního lístku žalovaného za období 3/2022, 4/2022, 5/2022, čestného prohlášení žalovaného o prodloužení pracovní smlouvy ze dne 15. 6. 2022, usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 5. 2022 č. j. KSOS [spisová značka] -B-33, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 9. 2024 včetně poštovního podacího lístku 11. 9. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 29. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr hotovostně dne 29. 6. 2022 v plné výši. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně fixního úroku ve výši 1 522 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5 400 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru v postupných platbách dne 30. 6. 2022 částku 4 000 Kč a dne 12. 5. 2023 částku 2 000 Kč, tedy souhrnnou částku 6 000 Kč, další splátky neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 na žalobce. Žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 14. 6. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 10. 9. 2024 k úhradě dluhu. Žalovaný v postavení dlužníka byl usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 10. 5. 2022 č. j. KSOS [spisová značka] -B-33, které nabylo právní moci dne 1. 6. 2022 v rámci insolvenčního řízení oddlužen a osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 27. 12. 2024, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány do žádosti o úvěrový produkt a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval příjem ze závislé činnosti ve výši 22 576 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze pracovní smlouvu ze dne 31.8.2021 a čestné prohlášení žalovaného o prodloužení pracovního poměru pro pracovní poměr na dobu neurčitou a výplatní lístky za období 3/2022, 4/2022, 5/2022, další důkazy nedoložil, nedoložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel původní věřitel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal individuální náklady žalovaného, nezkoumal další výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, jízdné do zaměstnání), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků a smluvní pokuty.
14. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 6 000 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 24 000 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Dále soud zavázal žalovaného vrátit jistinu spotřebitelské úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost jistiny určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, soud zavázal žalovaného zaplatit úrok z prodlení ve výši repo sazby podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení.
16. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.