Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 956,65 Kč, úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 2. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, a pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 041,60 Kč do 25. dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 34 956,65 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 2. 11. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [Anonymizováno] s. r. o. a. s., IČO: [IČO], se sídlem [adresa] (dále také jako původní věřitel) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 4. 6. 2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen Smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně sjednaného úroku ve výši 29,90 % ročně, poplatků a pojištění v pravidelných 49 měsíčních splátkách po 1 110 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byl splátkový kalendář, obchodní podmínky a sazebník. Pro případ prodlení s úhradou peněžitého plnění byla ve smlouvě o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalovanému byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalovaný v rozporu se Smlouvou nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek. Původní věřitel proto dopisem (odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu, oznámením o zániku pojištění) ze dne 2. 10. 2023 odstoupil od Smlouvy, zesplatnil úvěr ke dni 1. 11. 2023 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 30 000 Kč, na úroku částku 2 456,65 Kč, na poplatcích částku 1 000 Kč a na smluvní pokutě částku 1 500 Kč.
2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, respektive ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Žalovaný uvedl, že uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru s původním věřitelem a obdržel z úvěru částku 30 000 Kč, neuhradil na úvěr žádnou splátku, protože se dostal do finančních problémů. Dále uvedl, že je v současné době nezaměstnaný, evidovaný na úřadu práce v Orlové od ledna 2026, nepobírá žádné sociální dávky. Má dohodnuté zaměstnání jako kurýr zásilkové služby s nástupem do pracovního poměru od května 2026 s předpokládaným výdělkem 26 000 Kč měsíčně. Doplnil, že není schopen uhradit dluh najednou, požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně s tím, že vyšší splátku není schopen hradit3. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.)4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 7. 6. 2023, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno], z detailu transakce ze dne 7. 6. 2023 – čerpání úvěru, z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 2. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2023, z formuláře o zpracování osobních údajů, z informačního dokumentu o pojistném produktu, z interního dokumentu – karta klienta, z interní zprávy o posouzení úvěruschopnosti poskytovatele úvěru [právnická osoba]., z rozkladu splátek - splátkového kalendáře, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025, z upomínky ze dne 23. 6. 2026, ze sazebníku [právnická osoba]., pro smlouvy o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 1. 2023, z kopie občanského průkazu žalovaného, z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2022, z výpisu z běžného účtu žalovaného č. ú. [č. účtu] za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 a od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 a z předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 včetně detailní informace k zásilce pošta online ze dne 16. 10. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaným) dne 7. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný spotřebitelský úvěr spolu s dohodnutým úrokem 29,90 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 110 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 7. 2023. Byla sjednána 29,90 % roční úroková sazba, 29,90 % roční procentní sazba nákladů na úvěr, pojištění varianta Jistota a také poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši 3,00 % z financované částky. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru za měsíce červenec až září 2023, a proto původní věřitel v souladu se Smlouvou dopisem (odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k okamžité úhradě dluhu, oznámením o zániku pojištění) ze dne 2. 10. 2023 odstoupil od Smlouvy, zesplatnil úvěr ke dni 1. 11. 2023 a vyzval žalovaného ke splacení celého poskytnutého úvěru s příslušenstvím. Toto odstoupení od smlouvy bylo předáno k poštovní přepravě dne 4. 10. 2023 a bylo doručováno žalovanému na adresu původního trvalého pobytu [adresa]. Původní věřitel dopisem (upomínkou) ze dne 23. 6. 2026 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní upomínkou) ze dne 10. 10. 2025 k úhradě dluhu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v žalobě a v podání (doplnění žaloby) ze dne 9. 4. 2026, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, dále prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků CEE, SOLUS, CRIF s výsledkem negativním, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti o úvěr, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 33 710 Kč z podnikání, dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovanou osobu, počet zdrojů příjmů 1; dále uvedl, že má další dluh s měsíční splátkou ve výši 6 640 Kč, náklady na bydlení ve výši 10 500 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, doložil pouze přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2022, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, CEE, CRIF, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel původní věřitel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal individuální náklady žalovaného, nezkoumal další výdaje žalovaného (př. výživné, náklady na léky, jízdné do zaměstnání), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků a smluvní pokuty.14. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 30 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž na dluh neuhradil ničeho, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 30 000 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. Dále soud zavázal žalovaného vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost nároku určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení. Pro případ prodlení se zaplacením, byť i jediné splátky, soud zavázal žalovaného zaplatit úrok z prodlení ve výši repo sazby podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti poslední nezaplacené splátky až do zaplacení. V části nárokovaného příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.16. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud zavázal žalovaného zaplatit náklady řízení do 25. dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 65,14 % a jeho neúspěch 34,86 %. Ve výši rozdílu (30,28 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 041,60 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 625 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 3 440 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 30,28 % činí částku 1 041,60 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. by žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.