23 C 427/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 10 039,03 Kč spolu s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 8 239,03 Kč za dobu od 1. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 783,45 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 10 039,03 Kč za dobu od 26. 6. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ [IČO] (dále také jako banka) a žalovaným byla dne 3. 2. 2022 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva), v rámci níž byl žalovanému zřízen kontokorentní úvěr – [Anonymizováno] povolením úvěrového limitu na běžném účtu žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 3. 2. 2022, Všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 1. 2012 a Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 1. 4. 2021 (dále jen ZPP). Dle Dispozic byl žalovanému povolen úvěrový limit (debetní zůstatek na běžném účtu) ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal dodržovat podmínky pro vedení běžného účtu a zejména pravidelně splácet debetní zůstatek na tomto účtu. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí výši povoleného debetu, že splatí povolený debet minimálně jedenkrát za 360 dní (kreditní období), jinak banka zruší povolený limit a převede debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet povoleného limitu [Anonymizováno]. Jelikož žalovaný neplnil sjednané podmínky, využila banka svého oprávnění ze Smlouvy a ZPP, kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 31. 10. 2023 a vyzvala jej k úhradě splatného [Anonymizováno] spolu s úrokem pro nepovolený debetní zůstatek 29,00 % ročně. Po zesplatnění kontokorentního úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Následně byla pohledávka bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 8 239,03 Kč, na úroku z prodlení částku 783,45 Kč a na poplatcích částku 1 800 Kč. Žalovaný dluh i přes písemnou výzvu k úhradě ze dne 27. 9. 2024 neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy bankovních produktech a službách ze dne 3. 2. 2022, Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 3. 2. 2022, žádosti o povolení debetního zůstatku [Anonymizováno] ze dne 3. 2. 2022, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvních informací pro [Anonymizováno], transakční historie účtu, oznámení o zesplatnění ze dne 2. 11. 2023, základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 4. 2021, všeobecných obchodních podmínek účinných od 1. 1. 2012, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele účinného od 1. 11. 2020, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, výpisu z úvěrového účtu č. ú. [Anonymizováno] za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023, za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023, za období od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, za období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023, za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023, za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023, za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023, výpisu z úvěrového účtu č. ú. 260243041 / 0600 za období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024, za období od 1. 2. 2024 do 28. 2. 2024, za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024, za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024, za období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024, za období od 1. 6. 2024 do 17. 6. 2024, výpisu za den 18. 6. 2024, za den 19. 6. 2024, za den 20. 6. 2024, za den 21. 6. 2024, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2024 včetně poštovního podacího lístku ze dne 12. 7. 2024, potvrzení o výši příjmů žalovaného ze dne 1. 2. 2022 a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 27. 9. 2024 včetně poštovního podacího lístku ze dne 27. 9. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 3. 2. 2022 Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které umožnila banka žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu [Anonymizováno] ve výši 5 000 Kč oproti závazku poskytnutý kontokorentní úvěr řádně splácet a nepřekročit jeho výši. Nedílnou součástí Smlouvy byly Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 3. 2. 2022 a Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Žalovaný se zavázal, že zajistí na svém běžném účtu, k němuž byl poskytnut kontokorentní úvěr, kreditní zůstatek minimálně jedenkrát za 360 dní (kreditní období) od prvního čerpání [Anonymizováno], že zajistí na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem a nepřekročí výši povoleného úvěrového limitu. Žalovaný svým povinnostem nedostál, proto banka smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru [Anonymizováno] na běžném účtu vypověděla, kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 31. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Následně byla pohledávka za žalovaným bankou postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2024 na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 28. 6. 2024 oznámením o postoupení pohledávky. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 27. 9. 2024 k úhradě dluhu.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o kontokorentním úvěru – [Anonymizováno], soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 20. 2. 2025, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 15 200 Kč, v pracovním poměru u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba]., se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , v pracovní pozici dělník, na dobu určitou do 31. 8. 2022, dále uvedl, že je svobodný, bydlí v pronájmu, má jednu vyživovanou osobu, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky závazků, jeho ostatní nezbytné náklady činí 0 Kč, počet zdrojů příjmů jeden a čistý měsíční příjem domácnosti 48 000 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze žádost o poskytnutí úvěrového produktu, potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného příjmu a vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti; žalobce další důkazy nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu, nedoložil výplatní pásky, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného, žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o ostatní nezbytné náklady ve výši 0 Kč měsíčně (za situace, že žalovaný tvrdil, že bydlí v pronájmu), čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet kontokorentní úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020. OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).

15. Původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o spotřebitelském úvěru je proto smlouva o kontokorentním úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobce byl poučen o nutnosti doplnit skutková tvrzení a doložit důkazy ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jeho nároku z hlediska vzniku bezdůvodného obohacení, a to zejména ve vztahu ke skutečnostem, jakou konkrétní částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu (dle smlouvy o kontokorentním úvěru na běžném účtu) vyčerpal a jakou celkovou částku na vyčerpaný kontokorentní úvěr uhradil. Po poučení soudem pak žalobce nedoplnil žádná skutková tvrzení, a naopak zopakoval tvrzení, že s ohledem na povahu úvěrového produktu není pro žalobce možné uvést částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtovaných na vrub běžného účtu) a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně klient nakládal se svými vlastními peněžními prostředky, které nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru a že jistinou úvěru je částka 8 239,03 Kč. Povinností žalobce však bylo nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu z kontokorentního úvěru čerpal a jakou následně uhradil, když toto tvrzení nelze nahradit odkazem na výpisy z účtu žalovaného, které ani časově nepokrývají celou dobu smluvního vztahu. Teprve po řádném doplnění tvrzení dochází k prokazování těchto skutkových tvrzení. Žalobce, ačkoliv byl řádně soudem poučen, svou povinnost tvrzení ve vztahu k celkové čerpané částce a k žalovaným celkové uhrazené částce za dobu trvání smluvního vztahu nesplnil a v tomto ohledu pak neunesl břemeno tvrzení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, když nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z.

16. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.