Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 38 985,35 Kč, úrok ve výši 2 684,10 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 32 500 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2 106,41 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 32 500 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 500 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 71 485,35 Kč spolu s úrokem ve výši 2 684,10 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 32 500 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 106,41 Kč a dále ve výši 12,75 % ročně z částky 32 500 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, (dále jen původní věřitel) a žalovanou byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též jako smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 33 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,75 % ročně a poplatkem v pravidelných 21 měsíčních splátkách po 3 645 Kč splatných tak, že první splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy a každá další měsíční splátka do konce dalšího následujícího měsíčního období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o úvěru. Žalovaná však v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 500 Kč, poté již neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 32 500 Kč, na úroku částku 2 684,10 Kč, na úroku z prodlení částku 2 106,41 Kč a na dlužném poplatku částku 38 985,35 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 1. 2023, ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze zákaznické karty – z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 1. 2023, z tabulky umoření, ze zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 27. 1. 2023, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2025, z informace o zpracování osobních údajů ze dne 28. 4. 2025 a z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako původní věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 27. 1. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr hotovostně dne 27. 1. 2023 v plné výši. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného fixního úroku ve výši 31 815 Kč, poplatku za zpracování a administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 871 Kč v pravidelných 21měsíčních splátkách po 3 645 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru dne 8. 3. 2023 částku 500 Kč, další splátky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Úvěr byl zesplatněn ke dni poslední splátky úvěru. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 29. 7. 2025 k úhradě dluhu.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 19. 2. 2026, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, kdy žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 27 561 Kč, pracovní poměr hlavní jako operátor výroby u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa], a s dalším příjmem domácnosti žalované ve výši 13 400 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné důkazy dokládající ostatní příjmy domácnosti žalované, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované, žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, jevících se jako velmi nevěrohodné a nezohlednil závazek žalované ve výši 1 412 Kč. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
14. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 33 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 500 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 32 500 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.