Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 97 721,77 Kč, úrok ve výši 60 470,87 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 536 660,77 Kč za dobu od 12. 9. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 21 855,51 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 541 356,77 Kč za dobu od 12. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 443 635 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce, a pro případ prodlení se zaplacením této částky úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ode dne následujícího po splatnosti této částky až do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 616,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 541 356,77 Kč spolu s úrokem ve výši 60 470,87 Kč a dále ve výši 14,75 % ročně z částky 536 660,77 Kč za dobu od 12. 9. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 21 855,51 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 541 356,77 Kč za dobu od 12. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 5. 3. 2023 uzavřena Smlouva o účelovém úvěru a revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 564 135 Kč, který byl účelově vázán na konsolidaci jiných dluhů ve výši 444 135 Kč a ve zbylé výši 120 000 Kč nebyl účelově vázán. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši dne 7. 3. 2023. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. – IK0122 účinné od 2. 5. 2022 (dále jako úvěrové podmínky nebo OP), které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 17,50 % ročně, poplatky a pojištěním ve výši 649 Kč měsíčně splácet v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 11 650 Kč splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 4. 2023. Pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru byla v OP sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s OP úvěr zesplatnil ke dni 20. 5. 2024 a zaslal žalované výzvu k úhradě celého poskytnutého úvěru. Žalované byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a účelně vynaložené náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 600 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr postupnými platbami částku v celkové výši 120 500 Kč. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 536 660,77 Kč, na úroku částku 60 470,87 Kč, na úroku z prodlení částku ve výši 21 855,51 Kč a poplatcích za pojištění částku 2 596 Kč, na účelně vynaložených nákladech v souvislosti s vymáháním částku 600 Kč a na smluvní pokutě částku 1 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Soud svá skutková zjištění opřel o důkaz provedený Smlouvou o účelovém úvěru a revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 3. 2023 včetně přílohy č. [hodnota] ze dne 5. 3. 2023, kterou bylo prokázáno, že se žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 564 135 Kč. Úvěr byl účelově vázán na konsolidaci jiných dluhů ve výši 444 135 Kč a ve zbylé výši 120 000 Kč nebyl účelově vázán. Úvěr žalovaná čerpala dne 7. 3. 2023 v plné výši. Žalovaná se zavázala splácet čerpané peněžní prostředky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 11 650 Kč s tím, že první splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru, datum splatnosti druhé a následujících splátek byl stanoven vždy 15. dne v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka. Splatnost první splátky byla stanovena na 15. 4. 2023 a splatnost druhé a následujících splátek vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Byla sjednána úroková sazba ve výši 17,50 % ročně a roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 19,40 % ročně. Bylo sjednáno pojištění ve výši 649 Kč měsíčně. V čl. Důsledky nesplácení úvěrové smlouvy byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. – [IBAN] účinné od 2. 5. 2022. Žalovaná svým podpisem pod včleňovací klauzulí stvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy převzala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení. Opisem výpisu proplacení smlouvy č. [hodnota] ke dni 7. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalobce proplatil čerpané prostředky úvěru ve výši 564 135 Kč dne 7. 3. 2023. Úvěrovými podmínkami společnosti [právnická osoba]. – [IBAN] účinnými od 2. 5. 2022 (dále také jako obchodní podmínky nebo OP) bylo prokázáno, že žalovaná souhlasila s tím, že je věřitel oprávněn započítat platbu klienta na úhradu jeho závazků podle jejich data splatnosti, a to od nejstaršího závazku (čl. 3.6. OP) a také souhlasila s tím, že je povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání věřitele (tzv. předčasné zesplatnění úvěru) v případě, jestliže mj. se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce (čl. 5.2. OP). Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradami úvěru (čl. 6.3. OP). Rovněž byly mezi žalobcem a žalovanou sjednány základní pravidla způsobu doručování písemností, zejména pak v čl. 8.3. OP fikce doručení písemnosti tak, že při doručování písemností platí adresa uvedená ve smlouvě, pokud není uvedená adresa pro doručování, platí adresa trvalého bydliště. Fikce doručení platí, i pokud klient neprodleně písemně neoznámí změnu adresy a zásilky budou doručovány na poslední známou adresu klienta. Ze splátkového kalendáře včetně transakční historie úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaná splácela poskytnutý úvěr vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 4. 2023, přičemž do prodlení s úhradou splátky úvěru se dostala od 6. splátky úvěru za září 2023, kterou uhradila až dne 20. 12. 2023, a od 11. splátky úvěru za únor 2024 až do 14. splátky za květen 2024 neuhradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Žalovaná uhradila na splátkách úvěru v postupných platbách částku v souhrnné výši 120 500 Kč. Listinou označenou jako výzva k zaplacení celého úvěru ze dne 20. 5. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 21. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalobce oznámil žalované zesplatnění úvěru, vyzval ji k úhradě celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, poplatky a smluvní pokutou a poskytl jí dodatečnou lhůtu k úhradě 14 dní. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21. 5. 2024 a byla doručována žalované na adresu jejího trvalého pobytu [adresa], [adresa]. Výpisem z bankovního účtu žalované č. ú. [č. účtu] za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022, od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023, od 1. 12. 2023 do 28. 2. 2023 byly prokázány jednotlivé transakce zúčtované na běžném účtu žalované. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 6. 6. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v doplnění skutkových tvrzení ze dne 13. 1. 2025 a následně u jednání dne 28. 1. 2025, že prověřoval schopnost žalované splácet úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, kteří podle Metodiky posouzení úvěryschopnosti klienta v rámci zjišťování MLS klienta posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, vypočítali MLS pro klienta tak i pro domácnost klienta; přezkoumali další externí úvěrové registry SOLUS, NRKI, CEE a rejstřík ISIR s tím, že dotaz v registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz v registru NRKI byl proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz v registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem v registru nenalezen. Výstupem byla hodnota MLS klienta částka 7 355 Kč a hodnota MLS domácnosti klienta částka 16 491 Kč. Žalobce získal informace přímo od žalované, která v žádosti o úvěrový produkt uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 34 639 Kč měsíčně u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba]. a příjem z vedlejšího zaměstnání ve výši 5 210 Kč měsíčně, má měsíční výdaje domácnosti ve výši 21 800 Kč, je svobodná, má jednu vyživovanou osobu a bydlí v podnájmu; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávájících se z výpisu z bankovního účtu žalované o platbách poukázaných na tento bankovní účet a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které ani nebyly doloženy pracovní smlouvou, mzdovým listem o výši příjmu nebo potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu, příp. doplněny výplatními páskami a výpisem z bankovního účtu žalované, z něhož by bylo zřejmé, jaký je stav na účtu klienta. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšel žalobce pouze z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřil, nezkoumal náklady na bydlení, ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumal, zda splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalované, vycházel matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (paušální vyčíslení výdajů – životní minimum) a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020. OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, poplatků, pojištění, paušalizovaných vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.
13. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 564 135 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž žalovaná na dluh uhradila pouze částku 120 500 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 443 635 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]). Pro případ prodlení se zaplacením této částky, soud zavázal žalovanou zaplatit úrok z prodlení ve výši repo sazby podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti této částky až do zaplacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 64,89 % a jeho neúspěch 35,11 %. Ve výši rozdílu (29,78 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 20 616,20 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 655 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 31 500 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem) dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška) a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 5 250 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 300 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 1 350 Kč. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v [adresa] k jednání soudu do [adresa] a zpět, a to za 3 půlhodiny po 150 Kč, což činí částku 450 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 98 km cesty z [adresa] a zpět při průměrné spotřebě vozidla 5,6 litrů motorové nafty na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,80 Kč za 1 km dle vyhl. č. 475/2024 Sb. a ceně motorové nafty ve výši 34,70 Kč za 1 litr, kdy tyto cestovní výlohy činí částku 766,70 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 13. 1. 2025, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 69 228,20 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 29,78 % činí částku 20 616,20 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátu žalobce.