23 C 445/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 555 225,93 Kč spolu s úrokem ve výši 33 692,10 Kč a dále ve výši 8,99 % ročně z částky 555 225,93 Kč za dobu od 23. 7. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 55 753,82 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 555 225,93 Kč za dobu od 23. 7. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi jako věřitelem a úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou byla dne 4. 5. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 620 000 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši. Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,99 % ročně a poplatky v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 7 935 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 21. 6. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 6 603 Kč měla být splacena dne 20. 5. 2031. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]., jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázala dodržovat, nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalované s úhradami splátek žalobce dopisem ze dne 22. 11. 2023 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 22. 11. 2023 a vyzval ji k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 555 225,93 Kč, na úroku částku 33 692,10 Kč a na úroku z prodlení částku 55 753,82 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud svá skutková zjištění opřel o následující listinné důkazy:Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 5. 2021, ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 28. 4. 2021, z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] za období od 4. 5. 2021 do 31. 12. 2021 – čerpání úvěru bylo prokázáno, že se žalobce jako úvěrující a žalovaná jako dlužník a úvěrovaná dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 620 000 Kč. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 23 000 Kč měsíčně a že její splátky úvěrů dosahují výše 0 Kč měsíčně. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši bezhotovostně dne 4. 5. 2021 převodem peněžních prostředků na splátkový účet. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 120 měsíčních splátkách ve výši 7 935 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 21. 6. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 6 603 Kč byla splatná dne 20. 5. 2031, který byl dnem konečné splatnosti úvěru (čl. [právnická osoba].1. úvěrové smlouvy). Byla sjednána 8,99 % roční úroková sazba, 9,51 % roční procentní sazba nákladů na úvěr a také poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (čl. 1.2., 4.1., 4.2. a 4.4. úvěrové smlouvy). Žalovaná souhlasila s tím, že je žalobce oprávněn použít jednotlivé platby k úhradě v následujícím pořadí: náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s případným vymáháním pohledávek banky, náhrada ostatních nákladů vzniklých v souvislosti s úvěrovým vztahem, ceny související s úvěrem a smluvní pokuty, úroky z úvěru, úroky z prodlení, jistina úvěru v pořadí od splátky nejdříve splatné, smluvní pokuty a ostatní pohledávky z úvěru (čl. 3.3. úvěrové smlouvy) s tím, že ceny vyúčtované v souvislosti s úvěrem a úroky z úvěru se stanou součástí jistiny úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, a dále při doplacení úvěru a také v den, kdy banka uplatní právo na okamžité splacení úvěru (čl. 3.1. úvěrové smlouvy) a také s tím, že je žalobce oprávněn v případě každého jednotlivého porušení smlouvy dle čl. 8.1. prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. je klient v prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek úvěru (čl. 8.1. písm. a) a 8.2. úvěrové smlouvy). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. a Ceník pro soukromou klientelu [právnická osoba]. Z výpisu z úvěrového účtu, transakční historie úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaná neplatila dohodnuté měsíční splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru za červen až srpen 2023, listopad 2023. Z přehledu plateb na úvěr za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 206 503,64 Kč. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 22. 11. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 4. 2018 bylo zjištěno, že žalobce zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 22. 11. 2023 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Toto rozhodnutí bylo předáno k poštovní přepravě dne 27. 11. 2023 a bylo doručováno žalované na adresu trvalého pobytu [adresa]. Ze Všeobecných obchodních podmínek [Anonymizováno].s., účinných od 13. 1. 2018 (dále také jako obchodní podmínky) bylo zjištěno, že žalobce sjednal s žalovanou základní pravidla pro vztahy vzniklé mezi bankou a žalovanou na základě uzavřené úvěrové smlouvy, zejména pak v čl. 3 pravidla vzájemné komunikace, způsob doručování zásilek, používané adresy, povinnosti oznámení změny údajů včetně důsledků vrácení zásilky banky (čl. 3.9.) tak, že pokud bude zmařeno doručení zásilky banky, protože si ji klient nevyzvedne nebo odmítne převzít nebo pokud neoznámí bance změnu své adresy, je za den doručení zásilky považován 3. pracovní den po jejím odeslání (při zasílání do zahraniční 15. pracovní den). Z Ceníku pro soukromou klientelu [právnická osoba]. účinného od 17. 4. 2021 bylo zjištěno, že se žalobce s žalovanou dohodli na poplatcích za správu a vedení úvěru, poplatcích za přistoupení do pojištění a ostatních poplatcích. Z Oznámení o právním zastoupení, výzvou k úhradě dluhu ze dne 24. 7. 2024 včetně podacího archu ze dne 24. 7. 2024 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím právní zástupkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 27. 11. 2023 a byla doručována žalované na adresu trvalého pobytu [adresa].

4. Za prokázaný soud vzal tento skutkový stav:Žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 4. 5. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 620 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši bezhotovostně dne 4. 5. 2021 převodem peněžních prostředků na účet žalované č. ú. [č. účtu] (splátkový účet). Žalovaná se zavázala splatit úvěr pravidelnými splátkami po 7 935 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,99 % a poplatky vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 21. 6. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 6 603 Kč měla být splacena dne 20. 5. 2031, který byl dnem konečné splatnosti úvěru. V čl. 8 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn v případě porušení podmínek smlouvy jím určené lhůtě prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, jestliže mj. je klient v prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek úvěru. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné obchodní podmínky [Anonymizováno]. a Ceník [právnická osoba]. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru za červen až srpen 2023, listopad 2023. Žalobce zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 22. 11. 2023 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobce prostřednictvím právní zástupkyně dopisem (oznámením o právním zastoupení, výzvou k úhradě dluhu) ze dne 24. 7. 2024 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaná uhradila na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 206 503,64 Kč.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 26. 2. 2025, že žalobce prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, rejstříku CCB, insolvenčním rejstříku, prověřením žalované v evidenci exekucí, prověřením pohybů peněžních prostředků na bankovním účtu žalované, získáním informací přímo od žalované, když žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedla, že je zaměstnána u obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa] [IČO] IČO, , v pracovním poměru na dobu neurčitou, s průměrným čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč (doloženo potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 3. 5. 2021), nemá žádné další příjmy, je svobodná, uvedla, že nemá žádné splátky úvěrů ani žádné splátky nebankovních produktů a nemá žádné výdaje. Žalobce rovněž prověřoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalované na základě dlouhého časového období před uzavřením smlouvy. Žalobce vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení stanovil výdaje žalované dle svého ekonomického modelu, který vychází ze statistických dat ČSÚ a je pravidelně revidován dle dostupných dat, na částku 6 380 Kč měsíčně. Žalobce prověřil pravidelné splátky úvěru z interních systémů a databáze dlužníků a zjistil, že žalovaná neměla v době žádosti žádné další závazky, nové splátkové zatížení žalované bylo vypočteno orientační částkou 7 935 Kč měsíčně; po odečtení shora uvedené částky od deklarovaného příjmu žalované měla žalovaná k dispozici částku 15 065 Kč, která dle tvrzení žalobce byla dostatečná pro pokrytí existenčních výdajů žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že původní věřitel jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel bankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšel žalobce pouze z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřil, žalobce nezkoumal výdaje žalované (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, nájem nebo jiné výdaje), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. V rámci posouzení úvěryschopnosti žalované z hlediska dalších výdajů byly patrně zohledněny jakési statistické údaje nazývané jako "ekonomika". Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalované, vycházel z jakýchsi matematických propočtů, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020. OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).

13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.

14. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 620 000 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž zaplatila pouze částku 206 503,64 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 413 496,36 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 56,73 % a jeho neúspěch 43,27 %. Ve výši rozdílu (13,46 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 9 314,90 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 210 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem) ve výši 31 620 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 5 270 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 300 Kč ke třem úkonům právní služby a ve výši 450 Kč k jednomu úkonu právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 1 350 Kč. Dále advokátka požadovala náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v [adresa] k jednání soudu do [adresa] a zpět, a to za 2 půlhodiny po 150 Kč, což činí částku 300 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 46 km cesty z [adresa] a zpět při průměrné spotřebě vozidla 8,00 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,80 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 35,80 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 475/2024 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 398,50 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 26. 2. 2025, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 69 204,60 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 13,46 % činí částku 9 314,90 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátce žalobce.