23 C 456/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 70 711,46 Kč spolu s úrokem ve výši 4 551,48 Kč a dále ve výši 12,90 % ročně z částky 70 711,46 Kč za dobu od 27. 5. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 70 711,46 Kč za dobu od 6. 6. 2024 do zaplacení (národ ad 1) a částku 10 312,63 Kč spolu s úrokem ve výši 167,96 Kč a dále ve výši 18,90 % ročně z částky 10 312,63 Kč za dobu od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 10 312,63 Kč za dobu od 26. 8. 2024 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 10 312,63 Kč za dobu od 6. 6. 2024 do zaplacení (národ ad 2) s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 2. 9. 2017 uzavřena Rámcová smlouva č. [hodnota] (dále jen rámcová smlouva), na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [č. účtu]. Následně byl k rámcové smlouvě uzavřen Dodatek č. [hodnota] dne 22. 5. 2019, na základě kterého poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr č. úvěru [IBAN] ve výši 114 848 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,90 % ročně a poplatky v pravidelných 90 měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 6. 2019. Žalovaný měl povolen odklad splátek úvěru v období od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020 se sníženou úrokovou sazbou v ochranné době. Žalovaný však v rozporu s dodatkem, Obchodními podmínkami [Jméno žalobkyně]. a Podmínkami pro používání úvěru, které byly součástí smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto mu banka oznámila dopisem (zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou) ze dne 27. 5. 2024 zesplatnění úvěru spolu s příslušenstvím ke dni 27. 5. 2024 a vyzvala jej k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Následně byl k rámcové smlouvě uzavřen Dodatek č. č. [hodnota] dne 4. 9. 2019, na základě kterého žalovaný požádal žalobce o kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl schválen a dne 4. 9. 2019 banka umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr do výše 15 000 Kč z jeho běžného účtu vedeného u žalobce, čímž byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným smlouva o kontokorentním úvěru. Žalovaný se zavázal z čerpaných prostředků hradit úrok ve výši 18,90 % ročně a poplatky, nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a dále splatit dluh z kontokorentu včetně úroků a poplatků nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu a zajistit k datu měsíční splatnosti úroku na běžném účtu, ze kterého je kontokorent čerpán, zůstatek odpovídající alespoň výši úroku z kontokorentu napočítaný za předchozí měsíc. Žalovaný však v rozporu se smlouvou o kontokorentním úvěru, Obchodními podmínkami [Jméno žalobkyně]. a Podmínkami pro používání kontokorentu, jež byly nedílnou součástí smlouvy a které se zavázal dodržovat, tyto podmínky nedodržel, a proto mu banka oznámila dopisem (zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou) ze dne 27. 5. 2024 zesplatnění kontokorentního úvěru spolu s příslušenstvím ke dni 27. 5. 2024 a vyzvala jej k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě. Po zesplatnění kontokorentního úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí ze smlouvy o úvěru (nárok ad 1) na dlužné jistině úvěru částku 70 711,46 Kč a na úroku částku 4 551,48 Kč a ze smlouvy o kontokorentním úvěru (nárok ad 2) na dlužné jistině úvěru částku 10 312,63 Kč a na úroku částku 167,96 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb včetně platebních č. [hodnota] ze dne 2. 9. 2017, Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 22. 5. 2019 (č. úvěru [IBAN]), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, interního výpisu - dokladu o načerpání úvěru č. úvěru [IBAN] ze dne 22. 5. 2019, splátkového kalendáře, transakční historie úvěrového účtu č. úvěru [IBAN], Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 4. 9. 2019 (kontokorentní úvěr), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, transakční historie kontokorentního úvěrového účtu, interního výpisu – přehled čerpání a splácení kontokorentu, výpisu z běžného účtu č. ú. [č. účtu] za období od 12. 3. 2024 do 29. 8. 2024, výpisu z běžného účtu č. ú. [č. účtu] za období od 1. 2. 2019 do 30. 4. 2019, 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019, Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 18. 8. 2019, Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 21. 5. 2023, Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 15. 6. 2023, Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 15. 6. 2023, Dodatku č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 18. 8. 2023, Podmínek pro používání konkokorentu účinné od 19. 5. 2019, Podmínek pro používání konkokorentu účinné od 21. 4. 2022, Podmínek pro používání úvěru účinné od 31. 10. 2018, Obchodních podmínek [jméno FO] [Anonymizováno] účinných od 29. 6. 2017, Obchodních podmínek [jméno FO] [Anonymizováno] s. účinných od 20. 4. 2024, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 18. 4. 2019, interního výpisu posouzení úvěryschopnosti, přehledu žádostí o úvěr, úvěrové zprávy ze dne 11. 8. 2019, ze dne 18. 4. 2019, Výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzva ze dne 27. 5. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 5. 2024, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným (úvěrovaný) dne 2. 9. 2017 Rámcovou smlouva o poskytování bankovních služeb č. [hodnota] a následně dne 22. 5. 2019 Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota], jehož předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr č. úvěru [IBAN] ve výši 114 848 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,90 % ročně a poplatky v pravidelných 90 měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 6. 2019. Žalovaný měl povolen odklad splátek úvěru v období od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020 se sníženou úrokovou sazbou v ochranné době. Dodatkem č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 18. 8. 2019 byla změněna délka úvěru na 91 měsíců a splatnost splátek úvěru vždy k 24. dni příslušného měsíce, Dodatkem č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 21. 5. 2023 byla změněna splatnost splátek úvěru vždy k 18. dni příslušného měsíce, Dodatkem č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 15. 6. 2023 byla změněna délka úvěru na 124 měsíců a výše měsíční splátky úvěru 1 445 Kč, Dodatkem č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 15. 6. 2023 byla odložena splatnost splátky ze dne 18.6.2023, ze dne 18.7.2023, Dodatkem č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 18. 8. 2023 byla změněna splatnost splátek úvěru vždy k 24. dni příslušného měsíce. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto mu žalobce oznámil dopisem (zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou) ze dne 27. 5. 2024 zesplatnění úvěru spolu s příslušenstvím ke dni 27. 5. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 29. 5. 2024 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného. Následně byl uzavřen Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 4. 9. 2019, jehož předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 15 000 Kč na jeho běžném účtu č. ú. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal z čerpaných prostředků kontokorentního úvěru hradit úrok ve výši 18,90 % ročně a poplatky, nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a dále splatit dluh z kontokorentu včetně úroků a poplatků nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu a zajistit k datu měsíční splatnosti úroku na běžném účtu, ze kterého je kontokorent čerpán, zůstatek odpovídající alespoň výši úroku z kontokorentu napočítaný za předchozí měsíc. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když kontokorentní úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, kontokorentní úvěr byl zablokován a žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 27. 5. 2024 a zaslal žalovanému výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobce dopisem (výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou) ze dne 27. 5. 2024 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky kontokorentního úvěru spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 29. 5. 2024 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalovaného. Z transakční historie úvěrového účtu č. úvěru [IBAN] bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 114 848 Kč a uhradil na dluh v postupných splátkách částku v souhrnné výši 98 313,68 Kč. Z transakční kontokorentního úvěrového účtu a interního výpisu – přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal z kontokorentního úvěru částku v souhrnné výši 639 097,90 Kč a uhradil na dluh částku v souhrnné výši 640 959,64 Kč.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru (nárok ad 1) a smlouvy o kontokorentním úvěru (nárok ad 2), soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že obě úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným jsou neplatné pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.

11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 12. 3. 2025, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací a tím, že získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr, resp. v žádosti o kontokorentní úvěr deklaroval čistý měsíční příjem za závislé činnosti, v pracovním poměru na dobu neurčitou, s průměrným příjmem 22 000 Kč měsíčně, u zaměstnavatele [právnická osoba]., na pracovní pozici [Anonymizováno]; žalobce tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, žalobce doložil pouze výpis transakcí z běžného účtu žalovaného a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 18. 4. 2019, další důkazy žalobce nedoložil, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z žádosti o úvěrový produkt. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel žalobce pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, nezkoumal náklady na bydlení, nezkoumal typ bydlení ani netrval na doložení skutečné výše nákladů na bydlení, nezkoumal náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje. Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku individuálních výdajů žalovaného, vycházel matematických propočtů, resp. statistických údajů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnil povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ad 1) a ad 2). Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).

12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru a smlouvy o kontokorentním úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy ad 1) a ad 2). Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků.

13. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru (nárok ad 1) částku 114 848 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 98 313,68 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 16 534,32 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství ve vztahu k žalobnímu nároku ad 1) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru (nárok ad 2) částku 639 097,90 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh ke dni 27. 5. 2024 zaplatil částku v celkové výši 640 959,64 Kč, splnil žalovaný svou povinnost vrátit nesplacenou jistinu z neplatné smlouvy o kontokorentním úvěru v plné výši. Žalovaný se nedostal ani do prodlení se splněním této povinnosti. Ve vztahu k žalobnímu nároku ad 2) soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.

17. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.