Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 50 536,32 Kč, úrok ve výši 178,08 Kč a dále ve výši 7,99 % ročně z částky 249 116,08 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 317,65 Kč a dále ve výši 12,00 % ročně z částky 249 116,08 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200 583,76 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 541,90 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 251 120,08 Kč spolu s úrokem ve výši 178,08 Kč a dále ve výši 7,99 % ročně z částky 249 116,08 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 317,65 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 249 116,08 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi obch. spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jako původní věřitel) jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 12. 3. 2012 uzavřena Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a dne 8. 10. 2019 na ni navazující Smlouva o půjčce na kliknutí č. 8759/77937304/SU (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroku ve výši 7,99 % ročně, poplatků a pojištění ve výši 501 Kč měsíčně splácet v pravidelných 98 měsíčních anuitních splátkách po 6 962,76 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 8. 2019. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. účinné od 1. 10. 2018 (dále jen VOP), Produktové obchodní podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]. účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2019. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a VOP nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek původní věřitel dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu) ze dne 17. 3. 2025 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 17. 3. 2025 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 a Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2025/05 ze dne 6. 6. 2025 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 249 116,08 Kč, na úroku částku 178,08 Kč, na úroku z prodlení částku 317,65 Kč a na dlužných poplatcích částku 2 004 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 12. 3. 2012, z Návrhu na uzavření smlouvy o Půjčce na kliknutí č. 8759/77937304/SU ze dne 8. 10. 2019, z Akceptace návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí ze dne 8. 10. 2019, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta včetně prohlášení, z údajů klienta – karta klienta, z výpisu z rejstříku BRKI, NRKI, z transakční historie úvěrového účtu č. ú. [č. účtu], z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] za období od 8. 10. 2019 do 9. 4. 2025, z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného č. ú. [č. účtu] za období od 31. 3. 2012 do 14. 5. 2025, z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 17. 3. 2025 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 17. 3. 2025, z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023, ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2025/05 ze dne 6. 6. 2025 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a včetně přílohy – potvrzení o úplatě, z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 12. 6. 2025, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 18. 7. 2025, ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. účinných od 1. 10. 2018, z Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba]. účinných od 31. 12. 2013, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 4. 2019, z informačního listu pojištění o spotřebitelském úvěru a z Oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 7. 2025 včetně dokladu o podání zásilky ze dne 18. 7. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 8. 10. 2019 Smlouvu o Půjčce na kliknutí č. 8759/77937304/SU, jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Úvěr nebyl účelově vázán. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaný úvěr čerpal bezhotovostně dne 8. 10. 2019 převodem peněžních prostředků na bankovní účet č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v pravidelných 98 anuitních měsíčních splátkách po 6 962,76 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,99 % ročně, poplatky a pojištěním ve výši 501 Kč měsíčně vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 8. 2019. V čl. XIII. písm. b) úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že původní věřitel je oprávněn v případě v případě porušení některé povinnosti z úvěrové smlouvy dle čl. XII. písm. a) smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru za splatné a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. účinné od 1. 10. 2018, Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]. účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2019. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátky úvěru za srpen 2024, prosinec 2024, leden až březen 2025. Původní věřitel dopisem (o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu) ze dne 17. 3. 2025 zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 17. 3. 2025 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Toto prohlášení bylo předáno k poštovní přepravě dne 17. 3. 2025 a bylo doručováno žalovanému na adresu trvalého pobytu ul. [adresa]. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. č. 2025/05 ze dne 6. 6. 2025 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 12. 6. 2025 a dne 17. 7. 2025. Žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem (oznámením o právním zastoupení, výzvou k úhradě dluhu) ze dne 17. 7. 2025 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18. 7. 2025 a byla doručována žalovanému na adresu trvalého pobytu ul. [adresa]. Žalovaný uhradil na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 299 416,24 Kč.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v žalobě a v doplnění žaloby ze dne 27. 4. 2026, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, provedl úvěrový scoring, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti o úvěr, kdy žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, počet zdrojů příjmů 1 a průměrné příjmy na běžném účtu ve výši 104 312 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, že žalovaný má příjem z pracovního poměru, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, příp. nedoložil daňové přiznání k dani z příjmu fyzické osoby podnikající, z něhož by bylo zřejmé, že žalovaný je osobou podnikající a má příjmy z podnikání, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu žalovaného za předcházející období. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel původní věřitel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal individuální náklady žalovaného, nezkoumal další výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, jízdné do zaměstnání), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žádná skutková tvrzení a důkazy nedoplnil. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
13. Plnil-li původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 500 000 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 299 416,24 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 200 583,76 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 66,81 % a jeho neúspěch 33,19 %. Ve výši rozdílu (33,62 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 17 541,90 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 046 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem) ve výši 28 020 Kč a za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši jedné poloviny odměny, tj. ve výši 4 670 Kč dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 450 Kč ke čtyřem úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 1 800 Kč. Dále advokátka požadovala náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v [adresa] k jednání soudu do [adresa] a zpět, a to za 2 půlhodiny po 150 Kč, což činí částku 300 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 48 km cesty z [adresa] a zpět při průměrné spotřebě vozidla 4,5 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,90 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 34,70 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 573/2025 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 358,20 Kč. Tyto náklady za ztrátu času a cestovní výlohy požadovala v rozsahu 1/2, jelikož se účastnila jednání u soudu v zastoupení žalobce téhož dne ve dvou věcech, tj. ve výši 329,10 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 27. 4. 2026, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 52 177,10 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 33,62 % činí částku 17 541,90 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.