Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 4 344,28 Kč, úrok ve výši 3 561,19 Kč a dále ve výši 11,50 % z částky 29 452,28 Kč za dobu od 20. 1. 2026 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 832,96 Kč a dále ve výši 11,50 % ročně z částky 31 852,28 Kč za dobu od 20. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 508 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 352,20 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 31 852,28 Kč spolu s úrokem ve výši 3 561,19 Kč a dále ve výši 11,50 % ročně z částky 29 452,28 Kč za dobu od 20. 1. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 832,96 Kč kapitalizovaným za dobu od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026 a dále v zákonné výši ročně z částky 31 852,28 Kč za dobu od 20. 1. 2026 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 24. 1. 2025 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen úvěrová smlouva), na základě které žalobce umožnil žalované čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky revolvingového úvěru spolu se sjednaným úrokem ve výši 26,28 % ročně a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 2. 2025. Smluvní strany se zavázaly dodržovat Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. – [Anonymizováno] účinné od 1. 12. 2023 (dále jen UP), které byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když revolvingový úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobce v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 14. 10. 2025 a zaslal žalované dne 14. 10. 2025 výzvu k zaplacení celého poskytnutého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila ničeho. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 29 452,28 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 3 561,19 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 832,96 Kč, na účelně vynaložených nákladech za vymáhání dlužné pohledávky částku 900 Kč a na smluvní pokutě částku 1 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 1. 2025, z opisu výpisu proplacení smlouvy č. [hodnota] ze dne 24. 1. 2025, 20. 4. 2025, 21. 4. 2025, 18. 5. 2025, 18. 5. 2025, 19. 6. 2025 – čerpání úvěru, z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 10. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 10. 2025, ze splátkového kalendáře, z úvěrových podmínek [právnická osoba]. č. [Anonymizováno] účinných od 1. 12. 2023, z interního výpisu – potvrzení o provedení ověření bonity klienta – karta klienta, z interního výpisu – posouzení úvěruschopnosti klienta, z interního výpisu – úvěrová zpráva, ze sazebníku poplatků účinného od 1. 12. 2023, z výpisu z úvěrového účtu č. ú. [účet] za období 02/2025, 03/2025, 04/2025, 05/2025, 06/2025, 07/2025, 08/2025, 09/2025 a z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 18. 12. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou (úvěrovanou) dne 24. 1. 2025 úvěrovou Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] – Šikovný účet, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč, který žalovaná čerpala prostřednictvím Šikovného účtu. Žalovaná se zavázala splácet čerpané peněžní prostředky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 2. 2025. Součástí smlouvy učinili Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. – ISIKU223 účinné od 1. 12. 2023. Byla sjednána úroková sazba ve výši 26,28 % ročně, výše roční procentní sazba nákladů ve výši 29,70 % ročně a poplatky. V čl. 7.1. UP bylo sjednáno, že je žalovaná povinna celý čerpaný úvěr splatit na požádání žalobce (tzv. zesplatnění úvěru) v případě, jestliže se dostane do prodlení s placením dvou a více splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobce v souladu se úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnil ke dni 14. 10. 2025 a zaslal žalované výzvu ke splacení celého poskytnutého úvěru. Žalobce požadoval dle úvěrové smlouvy rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč v případě prodlení s úhradou splátky úvěru. Žalované byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč. Žalovaná čerpala peněžní prostředky revolvingového úvěru v částce 35 858 Kč a uhradila na splátkách úvěru pouze částku 8 350 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 18. 12. 2025 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované uvedl v uvedl v žalobě a v podání (doplnění žaloby) ze dne 23. 4. 2026, že prověřoval schopnost žalované splácet úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzovali její příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, přezkoumali další externí úvěrové registry NRKI, CEE a rejstřík ISIR. Žalobce získal informace přímo od žalované, která uvedla, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 25 000 Kč měsíčně, že má měsíční výdaje domácnosti ve výši 11 000 Kč, je svobodná, nemá žádné vyživované osoby, druh bydlení u rodičů, má dalěí splátky úvěrů a půjček ve výši 2 000 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. NRKI, CEE, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků, dlužných poplatků, účelně vynaložených nákladů za vymáhání a smluvní pokuty.
13. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 35 858 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 8 350 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 27 508 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaný se tak v době vydání rozhodnutí nemohl dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 71,88 % a jeho neúspěch 28,12 %. Ve výši rozdílu (43,76 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 352,20 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 275 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 23. 4. 2026, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě, a nadto jde o neúčelný úkon, když podání bylo doručeno soudu po skončení jednání ve věci. Celkové náklady řízení tak činí částku 3 090 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 43,76 % činí částku 1 352,20 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátu žalobce.