Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 679,51 Kč, úrok ve výši 2 211,58 Kč, úrok ve výši 23,90 % z částky 14 595,93 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do 15. 1. 2026 a dále ve výši 12,00 % ročně z částky 14 595,93 Kč za dobu od 16. 1. 2026 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 127,03 Kč a dále ve výši 12,00 % ročně z částky 14 595,93 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 260,42 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 862,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 14 939,93 Kč spolu s úrokem ve výši 2 211,58 Kč a dále ve výši 23,90 % ročně z částky 14 595,93 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do 15. 1. 2026 a dále ve výši 12,00 % ročně z částky 14 595,93 Kč za dobu od 16. 1. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 127,03 Kč a dále v zákonné výši ročně z částky 14 595,93 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi obch. spol. [právnická osoba]., se sídlem [adresa] [IČO] IČO, (dále jen jako původní věřitel) jako věřitelem a úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou byla dne 23. 4. 2024 uzavřena Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, a následně dne 1. 5. 2024 Smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku včetně úroku ve výši 23,90 % ročně, poplatků a pojištění splácet v pravidelných 48 měsíčních anuitních splátkách po 532 Kč splatných vždy k 1. dni příslušného měsíce počínaje dnem 1. 6. 2024. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. účinné od 1. 1. 2024 (dále jen VOP), Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]. účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 5. 2024. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou a VOP nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalované s úhradami splátek původní věřitel dopisem (prohlášením o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu) ze dne 14. 4. 2025 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 14. 4. 2025 a vyzval ji k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne č. 12/2023/22 ze dne 21. 10. 2025 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2025/10 ze dne 6. 11. 2025 na žalobce, což bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2025 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2025. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 14 595,93 Kč, na úroku částku 2 211,58 Kč, na úroku z prodlení částku 127,03 Kč a na dlužných poplatcích částku 344 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 23. 4. 2024, z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 23. 4. 2024, ze žádosti o půjčku, z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 1. 5. 2024, z Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 9. 5. 2024, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z transakční historie úvěrového účtu č. ú. 6678366003, z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 14. 4. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 15. 4. 2025, ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]. účinných od 1. 1. 2024, z Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba]. účinných od 31. 12. 2013, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 5. 2024, z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. [č. účtu] za období od 1. 5. 2024 do 5. 11. 2025, z mimořádného výpisu z úvěrového účtu č. ú. [č. účtu] za období od 1. 1. 2020 do 5. 11. 2025, z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z interního výpisu – výsledek CLB procesu, z interního výpisu – karta klienta, z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023 včetně dodatku a přílohy – potvrzení o úplatě, ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/22 ze dne 21. 10. 2025 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek včetně přílohy o zaplacení úplaty, ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2025/10 ze dne 6. 11. 2025 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 11. 2025, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 17. 12. 2025 a z oznámení o právním zastoupení, výzvy k úhradě dluhu ze dne 16. 12. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 17. 12. 2025, soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 1. 5. 2024 Smlouvu o půjčce č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr nebyl účelově vázán. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný. Žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně dne 1. 5. 2024 převodem peněžních prostředků na bankovní účet č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v pravidelných 48 anuitních měsíčních splátkách po 532 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,90 % ročně, poplatky a pojištěním ve výši 43 Kč měsíčně vždy k 1. dni příslušného měsíce počínaje dnem 1. 6. 2024. V čl. 8.2. písm. b) úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že původní věřitel je oprávněn v případě v případě porušení některé povinnosti z úvěrové smlouvy dle čl. 8.1. písm. a) smlouvy prohlásit dosud nesplacené částky úvěru za splatné a požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, jestliže mj. klient poruší některou z povinností sjednaných smlouvou o úvěru, zejména je v prodlení s některou platební povinností. Součástí smlouvy učinili účastníci Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. účinné od 1. 1. 2024, Produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]. účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 5. 2024. Žalovaná nehradila dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátky úvěru za srpen 2024, kterou uhradila pouze ve výši 13,54 Kč, za říjen 2024, kterou neuhradila. Původní věřitel dopisem (o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu) ze dne 14. 4. 2025 zesplatnil zůstatek úvěru i s příslušenstvím ke dni 14. 4. 2025 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Toto prohlášení bylo předáno k poštovní přepravě dne 15. 4. 2025 a bylo doručováno žalované na adresu trvalého pobytu [adresa]. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023, Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/22 ze dne 21. 10. 2025 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2025/10 ze dne 6. 11. 2025 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované dne 7. 11. 2025 a dne 16. 12. 2025. Žalobce prostřednictvím právního zástupce dopisem (oznámením o právním zastoupení, výzvou k úhradě dluhu) ze dne 16. 12. 2025 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 17. 12. 2025 a byla doručována žalované na adresu trvalého pobytu [adresa]. Žalovaná uhradila na dluh v měsíčních splátkách částku v celkové výši 1 739,58 Kč.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
11. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované uvedl v žalobě, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, provedl úvěrový scoring, prověřil platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů, získal informace přímo od žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti o úvěr, kdy žalovaná v žádosti o úvěr o úvěrový produkt deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč, pracovní poměr jako zaměstnanec; žalovaná dále uvedla, že je rozvedená, nemá žádné vyživované osoby, bydlí v nájmu, dosáhla středoškolského vzdělání s maturitou, žalovaná deklarovala výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí a jiné výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně, měsíční splátkové zatížení z jiných úvěrů a půjček ve výši 960 Kč; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, že žalovaná má příjem z pracovního poměru, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se ze žádosti o úvěrový produkt. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšel původní věřitel pouze z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal individuální náklady žalované, nezkoumal další výdaje žalované (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, jízdné do zaměstnání), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-[právnická osoba]. v. GK., ve věci C-679/18).
12. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
13. Plnil-li původní věřitel žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaná na dluh uhradila pouze částku 1 739,58 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 13 260,42 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
14. Splatnost nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru soud určil do tří dnů od právní moci rozhodnutí, jelikož nedošlo k dohodě mezi účastníky; žalovaná se tak v době vydání rozhodnutí nemohla dostat ve smyslu ust. § 1970 o. z. do prodlení s úhradou dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka]).
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 65,32 % a jeho neúspěch 34,68 %. Ve výši rozdílu (30,64 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 862,50 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 815 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 30,64 % činí částku 862,50 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátce žalobce.