Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 735,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 113,09 Kč a kapitalizovaný úrok 1 500,75 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 14 301,81 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 474,23 Kč za období od 7. 11. 2024 do 27. 1. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 16 848,40 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 1 824 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 848,40 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 22. 3. 2024 smlouvu č. [hodnota] o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 335 Kč, žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % ze dlužné částky. V době trvání smluvního vztahu žalovaný načerpal částku 16 399,31 Kč a uhradil částku 2 664 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2024. Celková dlužná částka ve výši 16 848,40 Kč sestává z jistiny ve výši 14 301,81 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 290,59 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy č. [hodnota] (Šikovný účet), výpisů čerpání, splátek a úhrad, opisu výpisu karetních transakcí, předžalobní výzvy ze dne 14. 11. 2024 včetně podacího archu ze dne 15. 11. 2024, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2024 včetně podacího archu ze dne 24. 10. 2024, úvěrových podmínek, úvěrové zprávy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 27. 1. 2025, ověření bonity MLS, výpisu z údajů o subjektech DPH, výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 21. 12. 2023 do 20. 3. 2024. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy č. [hodnota] Šikovný účet bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 3. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující žalovanému poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s výší rámce k čerpání 15 335 Kč, úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně, výše měsíční splátky byla sjednána na 4 % z aktuální dlužné částky. Ve smlouvě žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], jeho čistá měsíční mzda činí 26 500 Kč, ostatní členové domácnosti mají příjem 18 500 Kč měsíčně. Žalovaný žije s družkou, má jedno dítě, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, náklady na bydlení činí 9 700 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 1 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 3 000 Kč měsíčně. Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smluv bylo jeho právním jednáním, když žalobkyni při sjednávání smlouvy poskytl výpisy ze svého účtu č. [č. účtu] za období od 21. 12. 2023 do 20. 3. 2024. Lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k čerpání úvěrů v souladu se smlouvou prokazatelně došlo.
6. Z výpisů čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr č. [hodnota] vyčerpal celkem 16 399,31 Kč včetně prvního čerpání ve výši 15 335 Kč (označeného jako nákup na splátky planeo.cz) a uhradil celkem 2 664 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2024, která byla odeslány žalovanému dle podacího archu dne 24. 10. 2024, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 418,30 Kč. Následně žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu celé dlužné částky v předžalobní výzvě k plnění ze dne 14. 11. 2024, která byla dle podacího archu odeslána žalovanému dne 15. 11. 2024.
7. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o listinu vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. V registru NRKI byla u žalovaného evidována 1 odmítnutá žádost o splátkový kontrakt a dva existující osobní úvěry ve výši nesplaceného zůstatku 68 588 Kč. Z listiny však není patrná výše příjmů či výdajů žalovaného ani další skutečnosti týkající se jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že tyto obsahují údaje, které o svých poměrech uvedl žalovaný v úvěrových smlouvách, a dále výsledky nahlížení do registrů NRKI, JAP PUJCKA, SOLUS, do centrální evidence exekucí a do seznamu neplatných dokladů, přičemž žádná negativní zjištění nejsou uvedena. Z ověření bonity MLS vyplývá, že žalobkyně při výpočtu bonity žalovaného vycházela z výše příjmu, kterou uvedl žalovaný v úvěrové smlouvě, z žalovaným uvedenou výší příjmů ostatních členů domácnosti, z výše splátek již poskytnutých úvěrů a výše životního minima.
8. Z výpisu z údajů o subjektech DPH bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu], na který byla přispána platba 15 335 Kč za nákup zboží (Apple iPhone 13) je účtem společnosti [právnická osoba]., tedy společnosti, která dle veřejných zdrojů provozuje maloobchodní síť prodejen PLANEO Elektro.
9. Z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 21. 12. 2023 do 20. 3. 2024, které však soud hodnotí jako neoriginální (nejsou vyhotoveny v typickém grafickém vyhotovení ČSOB), soud zjistil, že příjem žalovaného v tomto období činí v průměru jen necelých 19 000 Kč (nikoliv tedy 26 500 Kč, s nimž je kalkulováno v hodnocení úvěruschopnosti) a co se týče výdajů, pak mimo platbu nájmu ve výši 9 700 Kč a různé drobné výdaje např. na potraviny z popisu plateb nelze rozeznat, jaké další výdaje na živobytí (např. platba energií) žalovaný má.
10. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.
11. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obsah smluv je zachycen v listinné podobě. Žalovaný nenamítal, že by obsah smluv zachycený v žalobkyní předložených listinách neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.
12. Žalobkyně doložila úvěrové zprávy, ze kterých není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalovaného, a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalovaného na registry dlužníků. Dle soudu měla žalobkyně pečlivěji zkoumat poměry žalovaného, pokud zjistila, že v registr NRKI eviduje odmítnutou žádost žalovaného o splátkový úvěr a dále, že má dva existující osobní úvěry ve výši nesplaceného zůstatku 68 588 Kč. Výše příjmu žalovaného byla žalobkyní akceptována ve výši 26 500 Kč, ačkoliv z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že za doložené období činila v průměru jen necelých 19 000 Kč, žalobkyně nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, žalobkyně nezjišťovala skutečnou výši všech pravidelných výdajů žalovaného, vycházela z neoriginálního výpisu z účtu žalovaného za období od 21. 12. 2023 do 20. 3. 2024 a ve výpočtu bonity vycházela toliko z výše životního minima, a ne ze skutečných výdajů žalovaného. Vzhledem k nedostatečným zjištěním ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalovaného má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně.
13. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak nárok uplatněný v tomto řízení mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 16 399,31 Kč a žalobkyni uhradil částku 2 664 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi součtem čerpaných částek a součtem plateb, tj. 13 735,31 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 13 735,31 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 735,31 Kč, tj. 59 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 9 669,07 Kč, tj. 41 % předmětu řízení, kdy soud přihlédl i k výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku (soud vycházel z částky 23 404,38 Kč). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 18 % nákladů řízení (59–41). Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby ve výši 4 560 Kč (300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 300 Kč za předžalobní výzvu k úhradě, 400 Kč za sepis žaloby a 2x 1 780 Kč za účast u dvou jednání soudu) dle 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., resp. dle § 7 bod. 5 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen vyhláška), z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, resp. v případě účasti u jednání soudu dle § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky, tj. ve výši 1 200 Kč, a cestovného 754 Kč (2x cesta z Ostravy do Karviné a zpět, tj. celkem 96 km, při spotřebě 5,7 l naturalu 95/100 km, ceně 1 litru naturalu 95 ve výši 35,80 Kč pro rok 2025, resp. 34,70 pro rok 2026 a základní náhradě ve výši 5,80 Kč/1 km v roce 2025 a 5,90 Kč/1 km v roce 2026 dle vyhl. č. 475/2024, resp. vyhl. č. 573/2025 Sb.), náhrady za promeškaný čas cestou ve výši 1 200 Kč (8x 150 Kč). Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21 % DPH v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 10 134 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 18 % činí částku 1 824 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobkyně.