24 C 127/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 60 777 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 766,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 350,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 29 400 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky 29 400 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a dále částku 32 565 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 128,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 385,21 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 849,50 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 15 % ročně z částky 18 849,50 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným došlo, po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, dne 22. 11. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 33 762 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 037 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2024. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.

2. Žalobce dále tvrdil že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], a žalovaným došlo, po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, dne 8. 8. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 20 492 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 607 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 3 033 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 12 132 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], IČ: [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 11. 2022 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s dohodnutými poplatky formou 21 měsíčních splátek.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 8. 2022 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s dohodnutými poplatky formou 15 měsíčních splátek.6. [banka]., IČ [IČO] soudu sdělila, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho účet dne 23. 11. 2022 částku 30 000 Kč a dne 10. 8. 2022 částku 25 000 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 uzavřenou mezi [právnická osoba], IČ: [IČO] a žalobcem bylo prokázáno, že pohledávky za žalovaným (příloha č. 1, poř. č. [hodnota] a č. [hodnota]) byly postoupeny na žalobce.8. Výzvou ze dne 31. 12. 2024, odeslanou téhož dne, vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávek do 15. 1. 2025.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).13. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Karta zákazníka předložená žalobcem obsahující údaj o příjmu a údaj o odhadovaném měsíčním výdaji sama o sobě neprokazuje skutečné výdaje žalovaného na živobytí.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 29 400 Kč (30 000 Kč – 600 Kč) a ve výši 12 868 Kč (25 000 Kč – 12 132 Kč) výroky I. a III. vyhověl.15. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).16. Ve zbytku soud žalobu, aby žalovaný zaplatil částku ve výši 31 377 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 766,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 350,20 Kč, 15% roční úrok z prodlení z částky 29 400 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 29 400 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a dále částku ve výši 19 697 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 128,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 385,21 Kč, 15% roční úrok z prodlení z částky 18 849,50 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 18 849,50 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, výroky II. a IV. zamítl.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.