Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od ve výši 11,5 % ročně z částky 45 000 Kč od 3. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 22 128,06 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 67 128,06 Kč za dobu od 23. 9. 2025 do 2. 10. 2025, a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 128,06 Kč za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 269 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 67 128,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba] (dříve [Anonymizováno].,) se sídlem [adresa], (dále jen jako „[Anonymizováno] “) jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 22. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 67 128,06 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 22. 9. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách [Anonymizováno] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 67 128,06 Kč a splatností dne 22. 9. 2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [č. účtu]. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 67 128,06 Kč nejpozději splatných dne 22. 9. 2025. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
3. Žalobkyně předložila následující listinné důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázáno, že jako smluvní strany jsou v ní označeny společnost [Anonymizováno] jako věřitel a žalovaný jako klient. Tato smlouva vymezuje práva a povinnosti smluvních stran při poskytnutí úvěru s úvěrovým limitem ve výši 45 000 Kč, je datována dnem 22. 5. 2025 a neobsahuje podpis žalovaného. Z potvrzení o provedení platby (proof of payment) ze dne 22. 5. 2025, ze dne 23. 5. 2025 a ze dne 30. 5. 2025 soud vzal za prokázané, že v těchto dnech právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [č. účtu] vždy 15 000 Kč (tj. celkem 45 000 Kč), a v popisu platby je uvedeno rodné číslo žalovaného [Anonymizováno], což žalobkyně zjistila z občanského průkazu č. [hodnota], který jí v kopii poskytl žalovaný v rámci procesu sjednávání úvěrové smlouvy. Z nepodepsaného dokumentu ze dne 22. 5. 2025 označeného jako „creditworthiness“ soud zjistil, že jsou v něm zachyceny informace o žalovaném (rodné číslo, telefonní číslo, číslo účtu, e-mailová adresa, adresa bydliště, číslo OP, údaje o zaměstnání vč. výdělku), které žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně v rámci žádost i poskytnutí úvěru. Ze smlouvy o postupném postupování pohledávek ze dne 13. 1. 2020 a části seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla společností [Anonymizováno] postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025 a z předžalobní výzvy z téhož dne a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni, že byl zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu 77 098,06 Kč do tří dnů, to vše doporučenou zásilkou odeslanou dne 21. 10. 2025. Z dalších listin pro nadbytečnost neučinil soud žádná skutková zjištění.
5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalovanému jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalovaného (smlouva o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaný skutečně s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřel. Žalobce však v řízení prokázal, že na základě této, byť neplatné smlouvy o úvěru, původní věřitel vyplatil žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 45 000 Kč, žalovaný tyto finanční prostředky převzal a prostřednictvím svého bankovního účtu s nimi disponoval. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 45 000 Kč, která představovala vyčerpanou jistinu úvěru, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle § 2993 o. z. zavázal žalovaného, uhradit žalobkyni částku 45 000 Kč představující poukázané peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o. z., zavázal jej soud podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 45 000 Kč za dobu od 3. 10. 2025 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po předpokládaném doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 21. 10. 2025, doklad o doručení žalobkyně nepředložila, soud pokládá za dostatečnou lhůtu k možnému převzetí zásilky dne 3. 10. 2025), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku pak, jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně (s přihlédnutím k požadované jistině a požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 71 485 Kč) 67 % a jeho neúspěch 33 %. Ve výši rozdílu (34 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 686 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 3x 3 820 Kč, tj. 11 460 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), a z hotových výloh advokáta ve výši tří režijních paušálu á 450 Kč ke třem úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. ve výši 1 350 Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 15 496 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 34 % činí částku 5 269 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobkyně.