Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

24 C 167/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 20. 11. 2024Č. j.: 24 C 167/2024-35Samosoudce: JUDr. Milan Pelikán Ph.D.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 3. 2025Předmět řízení: 31 683,71 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2024:24.C.167.2024.1
neplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 871,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 19 812,46 Kč a 11,75% roční úrok z prodlení z částky 31 683,71 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení a 18% roční úrok z částky 31 683,71 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 317 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 31 683,71 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 31 683,71 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 18 % ročně z pohledávky 31 683,71 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že dne 11. 1. 2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. (dále jen "původní věřitel") uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru č. [Anonymizováno], a to na základě žádosti žalované ze dne 8. 1. 2018. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě posouzení rozdílu mezi příjmy a výdaji žalované, když bylo z výpisů z běžného účtu zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činí 15 790 Kč. Životní výdaje pak byly původním věřitelem posuzovány prostřednictvím statistické metody, neboť tato metoda je odbornou veřejností považována za nejpřesnější. Měsíční životní výdaje žalované tak byly určeny na 12 000 Kč měsíčně. Prostřednictvím výpisu z bankovního registru, se podařilo zjistit, že žalovaná má celkem 1 závazek ve výši 128 208 Kč s měsíční splátkou 2 671 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované činily v období před poskytnutím úvěru celkem 14 671 Kč a průměrný příjem činil 15 790 Kč. V posouzení úvěruschopnosti bylo rovněž zohledněno, že žalovaná v doplnění žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žije ve společné domácnosti s partnerem, který má příjem 13 000 Kč měsíčně. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, které žalovaná postupně vyčerpala. V souladu s produktovými podmínkami pro účet a platební styk byla žalovaná povinna uhradit debetní zůstatek, který přesahoval poskytnutý úvěrový limit, následující den po jeho vzniku. V průběhu měsíců docházelo k postupnému čerpání a k postupnému hrazení kontokorentního úvěru. Původní věřitel se pokoušel vyzvat žalovanou k úhradě debetu za měsíc říjen 2021, který opakovaně překračoval sjednaný kontokorentní úvěrový rámec. Za měsíc říjen 2021 byl sjednaný rámec přečerpán o částku 3 686,61 Kč (tj. debetní zůstatek v celkové výši 28 686,61 Kč). Následující měsíce již nebylo započítáváno na debetní zůstatek žalované, a to z důvodu absence příjmů. Narůstalo tak příslušenství kontokorentního rámce. Konečná částka, která byla vyúčtována k úhradě původním věřitelem činí částku ve výši 31 783,77 Kč. Tato částka se skládá z nepovoleného debetního zůstatku, poplatků, debetních úroků a sankčních úroků. Vzhledem k pasivitě žalované zaslal původní věřitel žalované dopis ze dne 4. 2. 2022, kterým prohlásil celou nesplacenou část úvěru včetně příslušenství za splatnou ke dni 7. 2. 2022 a zároveň ji vyzval k úhradě splatného dluhu do 27. 2. 2022. Od data zesplatnění nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalobce zaslal žalované dne 4. 10. 2023 předžalobní výzvu ze dne 4. 10. 2023, ve které ji vyzval k uhrazení splatného dluhu do 7 dní od doručení. Předžalobní výzva nebyla úspěšně doručena žalované a následně po uložení předžalobní výzvy u poskytovatele poštovních služeb nebyla ani vyzvednuta. Žalovaná celkem vyčerpala částku 89 871,25 Kč, uhradila 78 000 Kč.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Návrhem na uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 8. 1. 2018 a jeho písemnou akceptací ze dne 11. 1. 2018 bylo prokázáno, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované na účtu č. [Anonymizováno] kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč s možností jeho zvýšení do 150 000 Kč. Výzvou k úhradě ze dne 30. 11. 2021 vyzval předchůdce žalobce žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku ve výši 4 412,94 Kč. Dopisem ze dne 4. 2. 2022, odeslaným žalované dne 7. 2. 2022, oznámil předchůdce žalobce žalované, že kontokorentní úvěr zesplatnil a od smlouvy o vedení účtu odstoupil. Smlouvou o postoupení pohledávek č. 3/2023 (vč. přílohy č. 1, poř. č. [hodnota]) uzavřenou dne 28. 6. 2023 mezi původním věřitelem a společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a následně další smlouvou (vč. přílohy č. 1, poř. č. [hodnota]) uzavřenou téhož dne mezi touto společností a žalobcem byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu do sedmi dnů. Výzva byla doručována prostřednictvím pošty a uložena u pošty dne 13. 10. 2023. Výzva nebyla žalovanou vyzvednuta.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl.

8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaná v Doplnění žádosti ze dne 8. 1. 2018 uvedla, že její čistý příjem činí 11 000 Kč, další příjem v domácnosti činí 13 000 Kč, počet členů domácnosti je celkem 6, přičemž bez příjmů jsou 4 osoby. Dále jsou uvedeny měsíční výdaje ve výši celkem 5 000 Kč (výdaje na nájemní bydlení 3 500 Kč, výdaje na domácnost 1 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč) a splátka úvěru 2 671 Kč. Tyto ničím nepodložené a v podstatě i nereálné výdaje na domácnost o 6 osobách nemohou být dle názoru soudu přesvědčivě zdůvodněny statistickým modelem, na který žalobce odkazuje.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, což v daném případě činí rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, který činí 11 871,25 Kč. Soud proto žalobě, co do této částky žalobě vyhověl.

10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

11. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 19 812,46 Kč a 11,75% roční úrok z prodlení z částky 31 683,71 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení a 18% roční úrok z částky 31 683,71 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, zamítnuta. Jak vyplývá z výše uvedeného, do prodlení se žalovaná může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty pro plnění, a proto byl zamítnut i nárok na úroky z prodlení.

12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.

13. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 585 Kč, uhrazeno bylo 1 268 Kč, zbývá doplatit 317 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací