Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 232 561,08 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 499 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 644,48 Kč od 25. 4. 2025 do 25. 10. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 271,48 Kč od 30. 4. 2025 do 30. 9. 2025, úrok 10,9 % ročně z částky 232 561,08 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 232 561,08 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 203 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 2 331 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 7. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 233 060,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba].) dne 20. 3. 2025 smlouvu o úvěru Optimální splátka č. [hodnota]. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, a to na konsolidaci jeho stávajících závazků u právní předchůdkyně žalobkyně, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 3 430 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 232 561,08 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 14 644,48 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 271,48 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499,00 Kč. Pohledávka byla dne 26. 1. 2026 nejprve postoupena na společnost [právnická osoba], IČ [IČO] a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2026 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 7. 8. 2025 doplnila svá žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a doložila k tomuto další listinné důkazy, a také uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, toliko v rámci omluvy účasti u soudního jednání uvedl, že je ochoten svůj dluh uhradit ve dvou měsíčních splátkách.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 22. 9. 2026, přičemž ani jeden z účastníků se k jednání nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluveného žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. [hodnota] ze dne 20. 3. 2025 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 250 000 Kč, který měl být vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu], a který měl žalovaný uhradit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 3 430 Kč. Návrh byl následně ze strany banky akceptován. Jednalo se o refinancování spotřebitelského úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému ve výši 285 000 Kč.
6. Z oznámení o provedení čerpání půjčky ze dne 24. 3. 2025 se podává, že dne 21. 3. 2025 došlo k čerpání úvěru v celkové výši 250 000 Kč, který byl ve výši 232 334 Kč použit k úhradě předchozích závazků žalovaného vůči [právnická osoba] a zbývající část úvěru ve výši 17 666 Kč byla, v souladu se Smlouvou, použita k částečnému mimořádnému splacení úvěru. Zároveň došlo ke snížení měsíční splátky na částku 3 176,25 Kč.
7. Z potvrzení o splacení dluhu z úvěru ze dne 6. 3. 2026 se podává, že ke dni 21. 3. 2025 byl zcela splacen úvěr poskytnutý žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].) na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Úvěr byl splacen v rámci čerpání Optimální splátky č. [hodnota].
8. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota] ze dne 11. 8. 2020 se podává, že žalovaný žádal právní předchůdkyni žalobkyně (tenkrát ještě pod obchodním jménem [právnická osoba].) o úvěr ve výši 285 000 Kč, který měl být vyplacen na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu], a který měl žalovaný uhradit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 3 910 Kč. Návrh byl následně ze strany banky akceptován. Jednalo se o refinancování spotřebitelských úvěrů poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému ve výši 175 000 Kč a 105 000 Kč. V rámci žádosti žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí v pronájmu, žije sám, má základní vzdělání, je zaměstnanec s příjmem 22 000 Kč, má měsíční splátky úvěrů ve výši 4 800 Kč, výdaje na živobytí 6 310 Kč a ostatní náklady 800 Kč.
9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta v souvislosti s žádostí o úvěr ze dne 11. 8. 2020 se podává, že žalovaný byl prověřen v registrech a insolvenčním rejstříku. Deklarovaný příjem byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje. Zohledněny výdaje ve výši 14 792 Kč a žalovanému tak zbyla částka 11 416 Kč. S ohledem na uvedené byla půjčka schválena.
10. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 13. 11. 2022 do 25. 4. 2025 se podává nepravidelný příjem žalovaného pramenící jednak z dávek státní sociální podpory, z podpory v nezaměstnanosti, do poloviny roku 2023 pramenící také od [anonymizováno], tří příchozích plateb od společnosti [právnická osoba]. a blíže nespecifikovaných plateb od osoby jménem [jméno FO], a množství debetních položek. Z výpisů z účtu nejsou patrné žádné pravidelné platby, zejména výdaje na bydlení. Jsou zde patrny splátky úvěru ve výši cca 3 900 Kč a výběry hotovosti z bankomatu. Není z něho patrna mzda odpovídající deklarovanému příjmu 22 000 Kč.
11. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 3. 11. 2025, odeslaného žalovanému dne 5. 11. 2025, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 247 976,04 Kč.
12. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 26. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. jako postupník koupila od postupitele ([právnická osoba].) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
13. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2026, odeslaném žalovanému téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky společnosti [právnická osoba].
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele (společnosti [právnická osoba].) pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
15. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2026 postupitel (společnost [právnická osoba]) oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.
16. Výzvou k plnění ze dne 10. 3. 2026, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 279 181,24 Kč, a to do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.
17. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly pro nadbytečnost provedeny.
18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 250 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila toliko výpis z účtu žalovaného za období od 13. 11. 2022 do 25. 4. 2025, z něhož soud nezjistil ani příjmy žalovaného, ani pravidelné výdaje žalovaného. Dle názoru soudu měly být náležitě vyhodnoceny údaje zjistitelné z výpisu z bankovního účtu žalovaného, ze kterého je zřejmé, že žalovaný v daném období pobíral dávky státní sociální podpory a podporu v nezaměstnanosti. Bezprostředně před poskytnutím předmětného úvěru z výpisu z účtu žalovaného nevyplývají žádné pravidelné příjmy. Pokud žalovaná tvrdila, že se v tomto případě jedná o konsolidační úvěr, tedy ujednání, které nahrazuje předcházející smluvní podmínky sjednané prostřednictvím dříve uzavřených úvěrových smluv a v případě Optimální splátky pak nemusela být ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posouzena úvěruschopnost žalovaného, protože mu její právní předchůdkyně neposkytla žádný další úvěr, ale pouze optimalizovala jeho stávající závazky vůči [právnická osoba]. za účelem snížení výše splátek, pak je nutno říci, že dle názoru soudu předmětná úvěrová smlouva (smlouva o Optimální splátce č. [hodnota] ze dne 20. 3. 2025) pod zmíněné zákonné ustanovení nespadá, neboť nebylo prokázáno, že reagovala na prodlení spotřebitele. I pokud by však soud této argumentaci žalobkyně přisvědčil, pak to nemění nic na tom, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souvislosti s uzavřením konsolidovaného úvěru (uvěrové smlouvy č. [hodnota]), když žalobkyně soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného k důkazu poskytla toliko Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota] ze dne 11. 8. 2020 a Protokol o ověřování úvěruschopnosti. Dle názoru soudu z těchto listinných důkazů nevyplývá dostatečné prověření pasivní stránky žalovaného, zejména to, jaké byly jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby) ani aktivní stránky žalovaného. Své příjmy ani výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného při sjednávání smlouvy, neboť náležitě nezohlednila všechny faktické výdaje žalovaného, vycházela z normativních výdajů, které si stanovila pomocí svých modelů, avšak tyto neodpovídají skutečnosti. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.
19. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 250 000 Kč již uhradil 17 438,92 Kč, což soud zjistil z transakční historie účtu č. [č. účtu], tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 232 561,08 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 58 % (žalobkyně byla úspěšná co do 79 % a neúspěšná co do 21 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 46 901 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 11 654 Kč (tedy vč. doměřeného nedoplatku), odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 27 780 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 233 060,08 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 9 260 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč, tj. celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 6 117 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.
21. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 % z částky 46 901 Kč, tedy ve výši 27 203 Kč.
22. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
23. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 2 331 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 9 323 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 11 654 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.