24 C 201/2024

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 6. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 36 700,19 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 473,52 Kč, úrok 14,2 % ročně z částky 85 821,60 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 2 100 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši 17 342,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 338,26 Kč, úrok 15,3 % ročně z částky 37 367,95 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 1 500 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení ve výši 8,5 %. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba]. (dříve pod názvem [právnická osoba].), IČ: [IČO] (dále jen „banka“), a žalovanou byla dne 4. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru – Expres půjčka (dále jen „smlouva“). Na základě ujednání v čl. II. a III. smlouvy poskytla banka z úvěrového účtu č. [č. účtu] žalované úvěr ve výši 90 000 Kč, a to za úrok 14,20 % p. a. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část úvěru byla žalované poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná porušila své závazky tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 2. 7. 2021 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2021. Pohledávka za žalovanou včetně veškerého příslušenství s pohledávkou souvisejícím vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, a to s účinností ke dni 22. 3. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17. 4. 2023.

2. Žalobce dále tvrdil, že mezi bankou a žalovanou byla dne 21. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru – Expres půjčka (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla banka z úvěrového účtu č. [č. účtu] žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a to za úrok 15,30 % p. a. Část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část úvěru byla žalované poskytnuta neúčelově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. smlouvy. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná porušila své závazky tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 2. 7. 2021 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2021. Pohledávka za žalovanou včetně veškerého příslušenství s pohledávkou souvisejícím vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, a to s účinností ke dni 22. 3. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17. 4. 2023. Schopnost žalované úvěry splácet banka posuzovala z veškerých dostupných informací zjištěných v interních a externích databázích, zejména BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze MVČR, deklarovaného příjmu žalovanou, z informací o bydlení, zaměstnání, příjmu domácnosti žalované, přičemž porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ.

3. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Smlouvou o úvěru ze dne 4. 10. 2019 a výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že banka na základě smlouvy poskytla žalované na její účet dne 4. 10. 2019 částku ve výši 90 000 Kč. Oznámením ze dne 2. 7. 2021 prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 30. 6. 2021. Smlouvou o úvěru ze dne 21. 3. 2019 a výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že banka na základě smlouvy poskytla žalované na její účet dne 21. 3. 2019 částku ve výši 50 000 Kč. Oznámením ze dne 2. 7. 2021 prohlásila banka úvěr za splatný ke dni 30. 6. 2021. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi bankou a žalobcem dne 20. 3. 2023 a přílohou č. 1 ke smlouvě bylo prokázáno postoupení pohledávek za žalovanou na žalobce (poř. č. [anonymizováno] a [Anonymizováno]). Výzvou k plnění ze dne 10. 6. 2024, odeslanou téhož dne, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužných částek z obou pohledávek (vedených pod č. [hodnota] a č. [hodnota]) ve lhůtě do 21. 6. 2024.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).

9. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by banka ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2019 na částku 90 000 Kč a ze dne 21. 3. 2019 na částku 50 000 Kč jako neplatné (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovanou deklarovaný příjem porovnaný s výdaji odhadnutými bankou na základě statistických údajů nesplňují podmínku pečlivého zjišťování schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Statistické údaje neprokazují skutečné výdaje žalované na živobytí a nemohou nahradit řádné ověření údajů poskytnutých žadatelem o úvěr.

10. Za stavu, kdy je smlouva o úvěru shledána jako neplatná, vzniká spotřebiteli povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, nikoliv úroky, poplatky, smluvní pokuty, příp. další platby. Za situace, že žalobou byly žalovány z obou úvěrových smluv úroky a poplatky, a nikoliv tedy neuhrazené jistiny (popř. jejich části), soud žalobu zamítl11. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 2 774 Kč, uhrazeno bylo 2 195 Kč, zbývá doplatit 549 Kč.12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný, žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu).