Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 460,50 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 10 460,50 Kč od 11. 7.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Soudem ustanovenému opatrovníku žalovaného se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 7 042 Kč.
V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku ve výši 3 662 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 10 460,50 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 460,50 Kč od 11. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2024 mezi společností [právnická osoba]., IČ [IČO], jako původním věřitelem, a žalobcem jako novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 10. 6. 2022 Smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 10. 7. 2022. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby tento nárok v části jistiny žalované částky byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že předchůdce žalobce, jakožto poskytovatel úvěru, zcela nedostatečně provedl prověření úvěruschopnosti žalovaného. Kdyby takto učinil, nemohlo by dojít k tomu, aby úvěr žalovanému poskytl. Namítal neplatnost úvěrové smlouvy.
3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO], se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný i s poplatkem ve výši 5 460,50 Kč vrátit do 10. 7. 2022. Z potvrzení o platbě a sdělení banky bylo zjištěno, že žalobci byla na jeho účet připsána dne 10. 6. 2022 od společnosti [právnická osoba]., částka 5 000 Kč. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 byla společností [právnická osoba]., pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2024 a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 15. 3. 2024 byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty, s. p., téhož dne.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).
9. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 5 000 Kč vyhověl.
11. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).
12. Z neplatné smlouvy vzniká žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny, nikoliv na úroky, případné poplatky či smluvní pokuty a s ohledem na soudem stanovenou splatnost jistiny (do tří dnů od právní moci rozsudku), ani na úroky z prodlení. Soud proto žalobu ve zbytku uplatněného nároku výrokem II. zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly (§ 142 občanského soudního řádu).
14. Soudem ustanovenému opatrovníku byla přiznána odměna stanovená podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Z tarifní hodnoty 10 460,50 Kč činí odměna za 1 úkon právní služby 1 540 Kč, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu) činí celkem 4 620 Kč. Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkon právní služby učiněný od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 200 Kč (1 x 300 Kč + 2 x 450 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 820 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 7 042 Kč (§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu).
15. Podle § 148 odst. 1 a § 149 občanského soudního řádu má stát podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Žalobce byl neúspěšný co do 52 % uplatněného nároku, a proto je povinen uhradit státu z vynaložených nákladů ve výši 7 042 Kč částku 3 662 Kč.