Výrok
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 5 088,47 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 405,08 Kč za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 503,55 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 648,50 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 21 592,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 405,08 Kč za dobu od 13. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdkyní žalobkyně obch. spol. [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jako původní věřitel nebo banka) a žalovaným byla na základě návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [označení] dne 12. 9. 2023 uzavřena Smlouva o úvěru [označení] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 21 500 Kč (vč. 1 500 Kč poplatku), který žalovaný čerpal v plné výši převodem peněžních prostředků na jeho bankovní účet č. ú. [č. účtu] vedený u [banka]. Úvěr nebyl účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,49 % ročně, v pravidelných 60 anuitních měsíčních splátkách po 498 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce počínaje dnem 20. 10. 2023. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou a Obecnými obchodními podmínkami [anonymizováno]. (dále jako OP), jež byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy a které se zavázal dodržovat, nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradami splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradami splátek původní věřitel dopisem ze dne 12. 9. 2024 zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 12. 9. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2024. Žalobkyně vyčíslila dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 20 405,08 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 1 186,94 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně v podání (vyjádření žalobkyně) ze dne 19. 3. 2026, doručeném soudu téhož dne, tvrdila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil toliko částku 3 496,45 Kč, dále že žalovaný v rámci sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnán u spol. [právnická osoba]. s čistou mzdou ve výši 27 153 Kč, jeho měsíční výdaje jsou 9 854 Kč a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by ohrožovaly jeho schopnost úvěr splácet. Dále uvedla, že její právní předchůdce znal finanční situaci žalovaného, jelikož měl možnost nahlédnout do jeho výpisů z účtu.
4. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně již v rámci žaloby souhlasila s tímto procesním postupem. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 23. 2. 2026. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to ze žádosti o úvěr a doplnění žádosti o úvěr, z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [označení] ze dne 12. 9. 2023, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [označení] ze dne 12. 9. 2023, z informací o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 9. 2023, z výpisu z úvěrového účtu ze dne 29. 9. 2023 – čerpání úvěru, z výpisu z úvěrového účtu za období od 12. 9. 2023 do 30. 8. 2024, z oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 12. 9. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 9. 2024, z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 17. 12. 2024, z detailu postoupených pohledávek, z výpisu z rejstříku CCB, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2024 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 20. 1. 2025 a z výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 2. 6. 2023 do 31. 8. 2023 soud zjistil následující skutkový stav věci:Právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 12. 9. 2023 Smlouvu o úvěru [označení], jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 500 Kč. Žalovaný úvěr čerpal dne 12. 9. 2023 bezhotovostně převodem peněžních prostředků na jeho běžný bankovní účet č. ú. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými 60 měsíčními anuitními splátkami po 498 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,49 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 10.2023. V čl. VII. bod 1 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn v případě porušení smlouvy pro neuhrazení splatného dluhu z úvěrové smlouvy odstoupit od smlouvy a stanovit okamžitou splatnost celého úvěru nebo prohlásit svým rozhodnutím veškeré nebo některé dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požadovat jejich předčasné splacení. Součástí úvěrové smlouvy učinili účastníci Obecné obchodní podmínky [právnická osoba]., Produktové obchodní podmínky pro úvěry [právnická osoba]. a sazebník odměn za poskytování bankovních služeb pro fyzické osoby nepodnikající [právnická osoba]. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky úvěru řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru počínaje měsícem březen 2024. Oznámením o okamžité splatnosti úvěru a výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 12. 9. 2024 oznámil původní věřitel žalovanému zesplatnění úvěru s příslušenstvím ke dni 12. 9. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 12. 9. 2024 a bylo doručováno žalovanému na jeho adresu pobytu [adresa]. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za období od 12. 9. 2023 do 30. 8. 2024 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na úvěrovém účtu žalovaného, přičemž činil počáteční zůstatek účtu částku 21 500 Kč jako čerpání úvěru, z toho částka 20 000 Kč jako jistina úvěru, částka 1 500 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2024 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2024. Žalobce dopisem (Výzvou k úhradě před podáním žaloby) ze dne 20. 1. 2025 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího archu předána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2025 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu pobytu žalovaného.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
10. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobkyně a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580, 588 o. z.
13. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedla v žalobě a v doplnění žaloby ze dne 19. 3. 2026, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, provedl úvěrový scoring, získal informace přímo od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v žádosti o úvěr, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 27 153 Kč z pracovního poměru u zaměstnavatele obch. spol. [právnická osoba]. Dále uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě/bytě, dále uvedl, že má minimální měsíční výdaje ve výši 9 223 Kč měsíčně a že splácí úvěr měsíčními splátkami ve výši 9 854 Kč; žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, že žalovaný má příjem z pracovního poměru, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, když z výpisu z účtu žalovaného lze toliko vyčíst, že mu skutečně chodí mzda v tvrzené výši, avšak na druhé straně lze z výpisu z účtu vyčíst spoustu nepravidelných výdajů a nelze z něho vyčíst pravidelné výdaje na bydlení, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Nebyla doložena databáze dlužníků BRKI, NRKI. Z výpisu CCB bylo zjištěno, že má žalovaný 1 existující úvěr v nesplacené výši 712 284 Kč a 1 kartu s dluhem 60 312 Kč. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného vyšel původní věřitel pouze z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřil, původní věřitel nezkoumal individuální náklady žalovaného, nezkoumal další výdaje žalovaného (př. výživné, srážky ze mzdy, náklady na léky, jízdné do zaměstnání), nezkoumal náklady na bydlení ani netrval na doložení výše nákladů na bydlení. Nikterak nevyhodnotil existující závazky v nemalé výši. Jelikož žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nemohla být poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
15. Plnil-li původní věřitel žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč, přičemž, jak sama žalobkyně v řízení tvrdila a doložila, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 3 496,45 Kč, pak žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka platně postoupena, ze smlouvy o úvěru částku 16 503,55 Kč představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobkyně 64 % a její neúspěch 36 % (počítáno z předmětu řízení spolu s úrokovým příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí – tj. částky 25 612 Kč). Ve výši rozdílu (28 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 6 písm. a/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 452 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 864 Kč, částku 2 316 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 28 % činí částku 648,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobkyně.