Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 360 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 32 660 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 660 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne 21. 6. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve výši 36 360 Kč, kdy se jednalo o jistinu ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 360 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po 606 Kč, první splátka byla splatná 7. dne od podpisu smlouvy. V případě prodlení se stal splatným celý zbývající dluh, a to v termínu splatnosti další týdenní splátky. Žalovaný nesplácel dluh řádně včas, celkem uhradil 3 700 Kč. Dle smlouvy byla poslední splátka splatná 14. 8. 2024. Ode dne následujícího žalobkyně požaduje úrok z prodlení.
2. Podáním ze dne 13. 2. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení a důkazy stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Uvedla, že žalovaného lustrovala v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, zkontrolovala jeho platební historii u žalobkyně, vyhodnotila informace a dokumenty poskytnuté klientem před podpisem smlouvy. Doložila výplatní pásky žalovaného od společnosti [právnická osoba] za měsíce duben 2023 a květen 2023 a za stejné období také výplatní pásky od společnosti , právnická osoba3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne 10. 4. 2026 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to ze smlouvy a spotřebitelském úvěru ze dne 21. 6. 2023, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karty klienta, výplatních pásek žalovaného od společnosti [právnická osoba]. a společnosti [právnická osoba] za měsíce duben 2023 a květen 2023, informací o smlouvě (platební bilance) a předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne 21. 6. 2023 smlouvu, na jejímž základě vyplatila žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč, což žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem ve výši 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 400 Kč, tedy částku ve výši 36 360 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 606 Kč počínaje dnem 28. 6. 2023. Z karty klienta vyplývá, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 204 Kč, a dalším příjmem z brigády ve výši 8 500 Kč měsíčně, byl svobodný, bezdětný, bydlel spolu se spolubydlícím. Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 6 003 Kč, další výdaje ve výši životního minima 4 860 Kč. V době podpisu smlouvy měl nebankovní závazky ve výši 14 168 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, dohromady hradil ve dvou splátkách celkem 3 700 Kč. K úhradě dluhu byl naposledy vyzván předžalobní upomínkou odeslanou dne 11. 10. 2024.5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 6. 2023 uzavřena smlouva obsahově naplňující znaky zápůjčky podle § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit navýšenou o úrok a poplatky v souhrnné výši 16 360 Kč v 60 týdenních splátkách. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. K tvrzení o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet žalobkyně předložila evidenční kartu klienta a dále výplatní pásky za dva měsíce před podpisem smlouvy, z nichž vyplývá, že se majetkovou situací žalovaného předem zaobírala, zejména co do příjmové stránky, avšak nedostatečným způsobem, neboť řádně nezkoumala výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného a ve vztahu k nákladům na živobytí vycházela z částky životního minima. Současně není zřejmé, zda částka uvedená jako náklady na bydlení odpovídá skutečným výdajům žalovaného na bydlení. Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, byla by soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit důkazní návrhy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, této možnosti se vzdala. Soud proto za dané situace dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o zápůjčce posoudil jako neplatnou. Protože však bylo v řízení prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 20 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil žalobkyni pouze 3 700 Kč, má žalobkyně v souladu s 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona o spotřebitelském úvěru právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 300 Kč. Ve zbytku byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaném, který byl v řízení úspěšnější, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.