Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 388 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 512,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 774,09 Kč, 15% roční úrok z prodlení z částky 11 257,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a úrok ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 264 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 26 788 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 512,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 774,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 257,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřel dne 15. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 27 888 Kč formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 byla s účinností od 29. 5. 2024 pohledávka se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, postoupena na žalobce.
2. Žalovaný u jednání potvrdil, že smlouvu o úvěru s předchůdcem žalobce uzavřel.
3. Smlouvou o úvěru č. [hodnota] uzavřenou dne 15. 8. 2022 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce - [právnická osoba].[IČO] IČO, , poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 27 888 Kč v 14 měsíčních plátkách po 1 992 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalobcem dne 20. 5. 2024, včetně přílohy č. 1, poř. č. [hodnota] bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedeného úvěru. Výzva k plnění ze dne 10. 9. 2024 byla žalovanému odeslána dne 11. 9. 2024. Ze seznamu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce na poskytnutý úvěr částku ve výši 8 600 Kč.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).
8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 15. 8. 2022 podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 6 400 Kč (15 000 Kč – 8 600 Kč) vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).
10. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 388 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 512,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 774,09 Kč, 15% roční úrok z prodlení z částky 11 257,71 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a úrok ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.
12. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek. Podle položky 1 sazebníku činí poplatek 1 320 Kč. V rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zaplaceno 1 056 Kč, zbývá doplatit 264 Kč.