Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 708,98 Kč, dále 9,75% roční úrok z prodlení z částky 9 708,98 Kč od 11. 4. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 9 410,02 Kč, částku ve výši 651 Kč a částku ve výši 14 500 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 14 500 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 9 708,98 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 9 708,98 Kč od 11. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 9 410,02 Kč, částku 651 Kč, částku 14 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 500 Kč od 10. 8. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že mezi společností [právnická osoba], IČ [IČO] a žalovaným byla dne 14. 2. 2018 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s poplatkem ve výši 24 908 Kč v 60 týdenních splátkách do 10. 4. 2019. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 37 989 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022.
2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o zápůjčce č. [hodnota] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], IČ [IČO], poskytla žalovanému dne 14. 2. 2018 v hotovosti částku 29 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal i s poplatkem ve výši 24 908 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách. Z poskytnutých tvrzení vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce na poskytnutou zápůjčku částku 37 989 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba], IČ [IČO] a žalobcem dne 19. 12. 2022 a přílohou č. 1 ke smlouvě (poř. č. [hodnota]) bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce. Informace o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 15. 2. 2023 byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2023.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl.
8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil smlouvu ze dne 14. 2. 2018, č. [hodnota], jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). K důkazu předložená karta zákazníka obsahující údaj o příjmu a údaj o odhadovaném měsíčním výdaji sama o sobě neprokazuje skutečné výdaje žalovaného na živobytí a nelze z ní ani dovodit, že by byla pečlivě zjišťována a prověřována schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, nikoliv na úroky, poplatky a smluvní pokuty či jiné platby. Za stavu, že poskytnutá jistina byla žalovaným již uhrazena, soud žalobu zamítl.
10. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet.
11. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný, žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.