Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni počínaje dnem 18. 9. 2024 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, splatné vždy 14. dne v měsíci, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo platit žalobkyni ode dne 19. 9. 2024 výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že její příjem ze zaměstnání se pohybuje okolo 16 000 Kč – 17 000 Kč měsíčně, nyní je v pracovní neschopnosti a pobírá nemocenskou ve výši 11 500 Kč měsíčně. Bydlí s dcerou v nájemním bytě, nájemné a služby činí 10 610 Kč měsíčně. Dále platí zálohy na plyn ve výši 470 Kč měsíčně a na elektřinu ve výši 1 410 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí na ubytovně, pracuje jako horník s výdělkem okolo 30 000 Kč měsíčně.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Dále uvedl, že žalobkyně žije a hospodaří v domácnosti od května 2024 společně s přítelem [jméno FO], který pracuje na Dole ČSM. Dcera se již odstěhovala.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 4. 2025, č. j. [spisová značka], bylo manželství účastníku rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2025. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že příčinou rozvratu manželství byly neshody ohledně společného soužití, manželé se vzájemně napadali, slovně i fyzicky. Žalovaný se ze společné domácnosti odstěhoval dne 1. 7. 2024.
4. Z vyjádření účastníků a provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně má od května 2024 přítele, se kterým žije ve společné domácnosti, žalovaný se ze společného bydliště odstěhoval. Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 17. 4. 2024.
5. Podle § 697 věty první občanského zákoníku manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.
6. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně žije a hospodaří (po dobu, po kterou mohla nárokovat výživné manželky – od podání žaloby do dne právní moci rozvodu manželství) společně svým přítelem v bytě, ze kterého se žalovaný odstěhoval na ubytovnu. Nebylo zjištěno, že by se nový partner nijak nepodílel na hospodaření s žalobkyní, popř. že by toho nebyl schopen. Soud za této situace dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na výživné manželky je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).
7. Účastníci se nákladů řízení vzdali, a proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno.