Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 750 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 2. 7. 2024 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu s dohodnutým úrokem ve výši 40 % měsíčně, ve sjednaných splátkách. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 4. 11. 2024 zesplatněn. Dluh tvoří jistina 10 000 Kč, úroky 4 000 Kč a smluvní pokuta za prodlení 2 750 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze žaloby. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 26. 3. 2026 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, ověřovací platby, dokladu o vyplacení, předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, výpisů z účtu žalované za období od 22. 3. 2024 do 17. 6. 2024.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako spotřebitel elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok). Dle bodu 4.2. V případě prodlení Úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého Úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je Úvěrovaný povinen zaplatit Úvěrujícímu také a) účelně vynaložené náklady, které Úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením Úvěrovaného; b) zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem; a c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je Úvěrovaný v prodlení. Dle bodu 4.3. Výše účelně vynaložených nákladů podle čl. 4.2, písm. a) je blíže upravena v Sazebníku. Dle bodu 5.1. Úvěrovaný se zavazuje, že splatí Úvěr tak, že smluvní úrok podle čl. 2.1.6 (dále jen „Úrok“) bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši Úroku přirostlého za období od předcházejícího Dne splatnosti, a to vždy ke Dni splatnosti a jistinu splatí Úvěrovaný nejpozději ke dni ukončení této Smlouvy (dále jen „Termín splatnosti“), to vše vždy formou bezhotovostního převodu na Bankovní účet Úvěrujícího. Úvěrovaný vrátí Úvěrujícímu poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté v této Smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle bodu 6.2. Úvěrující a Úvěrovaný se dohodli, že v případě prodlení Úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený Úrok a veškeré sankce z prodlení podle čl. 4.2.). Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] tvořeným rodným číslem žalované dne 2. 7. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaná při uzavírání smlouvy zaslala žalobkyni kopii občanského průkazu, kopii evropského průkazu zdravotního pojištění, kopii rodného listu a výpis z účtu u [banka]. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
9. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580, 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, a dále že žalovaná předložila výpis z účtu. Soud však na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nedoložila žalobkyně žádné údaje, nezkoumala prokazatelně náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (koeficienty) a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a nulové náklady na splátky dalších zápůjček a úvěrů, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož žalobkyně již v samotné žalobě byla ztotožněna s tím, že soud posoudí úvěrovou smlouvu jako neplatnou (právě pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované) a sama proto navrhla, aby byl její nárok soudem posouzen coby nárok na vydání bezdůvodného obohacení, soud se s tímto jejím názorem ztotožnil. Nic jiného mu ostatně ani nezbývalo, když žalobkyně nepředložila stran zkoumání úvěruschopnosti žalované žádné další relevantní důkazy. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
11. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 10 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 0 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Žalovaná soudu tvrzení o svých možnostech splácet dluh neuvedla, proto soud vycházel z přesvědčení, že částku 10 000 Kč bude schopna žalobkyni vrátit v běžné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí části žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 52 % původně žalované částky, neúspěch včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu 48 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí pouze 4 %, poměr úspěchu a neúspěch účastníků je tedy přibližně stejný. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.