24 C 40/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 14. 11. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 606 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], IČ [IČO]) dne 25. 9 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota] ve znění dodatku ze dne 25. 10. 2023. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [č. účtu], který měl žalovaný vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím do 1. 11. 2023. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru 20 550 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 4 529 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 056 Kč. Pohledávka byla dne 13. 11. 2023 postoupena na původního žalobce (společnost [právnická osoba], IČ [IČO]). Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil na svůj dluh celkem částku 3 000 Kč. Původní žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 17. 10. 2024. Žalovaný zbylou dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 20. 4. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. V důsledku částečných zpětvzetích žaloby ze dne 22. 7. 2025, ze dne 10. 6. 2025, ze dne 16. 7. 2025, ze dne 19. 8. 2025, ze dne 22. 9. 2025 a ze dne 16. 4. 2026 soud z důvodu částečného plnění žalovaného na předmětný dluh řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 500 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 19. 04. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 14. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 4. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 19. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zastavil (výrok I. rozsudku). Kde dni rozhodování soudu tak předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně na zaplacení částky 50 Kč se zbylým úrokovým příslušenstvím.

5. Z elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 9. 2023 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 8 000 Kč téhož dne navýšenou na 9 840 Kč (o 279,83 % roční úrok). Splatnost byla sjednána na 25. 10. 2023. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti Klienta zaplatit jakoukoli splátku dle této Smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění Klienta, je Klient povinen zaplatit Věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Klient potvrdil, že se podrobně seznámil s textem ustanovení této Smlouvy včetně jejích příloh, přílohy č. 1 Obchodní podmínky a přílohy č. 2 Sazebník, které tvoří nedílnou součást této Smlouvy, rozumí právům a povinnostem tam obsaženým, souhlasí s nimi, považuje je za závazná a výslovně přijímá tzv. překvapivá ujednání uvedená v čl. 10 (Důležitá ujednání) Obchodních podmínek. Dodatky ke smlouvě o úvěru pak byla navýšena výše úvěru až na částku 25 000 Kč. Z výpisů z účtu soud zjistil, že z účtu označeného jménem žalovaného byla na účet společnosti [právnická osoba] připsána dne 22. 7. 2023 částka 0,01 Kč. Na tento účet byla společností dne 25. 9. 2023 zaslána částka 8 000 Kč, dne 4. 10. 2023 částka 2 000 Kč, dne 10. 10. 2023 částka 1 000 Kč, dne 11. 10. 2023 částka 1 000 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 800 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 2 900 Kč, dne 18. 10. 2023 částka 1 000 Kč, dne 22. 10. 2023 částka 8 300 Kč, a to vždy pod VS [var. symbol], tedy celkem 25 000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný ke dni podání žaloby dlužil na jistině úvěru částku 17 550 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 11. 2023 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a původní žalobkyní (společností [právnická osoba], IČ [IČO]) jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno doporučeně dne 16. 4. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 10. 2024, která byla žalovanému odeslána doporučeně dne 21. 10. 2024 vyplývá, že byl žalovaný právním zástupcem původní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu ve výši 25 135 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 461,35 Kč do 31. 10. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 vč. přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka původní žalobkyně za žalovaným byla postoupena na novou žalobkyni. Z vyjádření žalobkyně ze dne 16. 4. 2026 soud zjistil, že tato se k výzvě soudu k doplnění tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že vycházela z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již veřejných či neveřejných, vycházela zejména z interní databáze právní předchůdkyně, z insolvenčního rejstříku a z databáze neplatných dokladů, přičemž soudu k tomuto nepředložila žádné důkazy. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy o ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Nedoložila ani jeho příjmovou, ani jeho výdajovou stránku. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

7. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 17 550 Kč ke dni rozhodování soudu uhradil 17 500 Kč, což soud zjistil z tvrzení žalobkyně, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 50 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni ve výroku II. tohoto rozsudku přiznána. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 28 % (žalobkyně byla úspěšná co do 64 % a neúspěšná co do 36 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni podání žaloby), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 21 660 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 824 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 v celkové výši 900 Kč, 3x režijní paušál dle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve výši 3x 100 Kč, odměnu za 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) za 6x částečné zpětvzetí žaloby, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 27 335 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 2 220 Kč, 5 režijních paušálů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 3 616 Kč, když zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH.

9. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 % z částky 21 660 Kč, tedy ve výši 6 065 Kč.

10. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.