Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 325 Kč a 7,05% roční úrok z prodlení z částky 16 325 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 736 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 725,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 31 345,13 Kč, 7,05% roční úrok z prodlení z částky 18 195,70 Kč od 28. 9. 2023 do 4. 3. 2025 a z částky 1 870,70 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, a dále úrok ve výši 19 % ročně z částky 18 195,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 37 061 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 725,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 31 345,13 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 195,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 7,05 %, úrok 19 % ročně z částky 18 195,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], IČ [IČO], uzavřel dne 19. 11. 2012 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem celkem částku ve výši 40 736 Kč ve 100 týdenních splátkách po 408 Kč. Žalovaný uhradil částku 3 675 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla s účinností od 27.9.2023 pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o půjčce č. [hodnota] uzavřenou dne 19. 11. 2022 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], IČ [IČO], poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit společnosti i s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 20 736 Kč celkem částku 40 736 Kč ve 100 týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek (včetně přílohy č. 1, str. [Anonymizováno]) uzavřenou dne 21. 9. 2023 mezi [právnická osoba], IČ [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené půjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo žalovanému odesláno dne 27. 10. 2023 a výzva k úhradě ze dne 3. 6. 2024 byla odeslána dne 4. 6. 2024.
4. Předmětem řízení je závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené přede dnem 1. 1. 2014, a proto soud na skutkový stav aplikoval ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) dosavadní právní předpisy, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).
5. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
6. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
8. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
9. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
10. Listinami bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce (§ 657 obč. zák.), na základě které žalovaný (spotřebitel) od žalobce (podnikatele) převzal částku ve výši 20 000 Kč, kterou měl vrátit v 100 týdenních splátkách, celkem částku 40 736 Kč. Žalovaný, jak vyplynulo z tvrzení žalobce, uhradil částku 3 675 Kč.
11. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), půjčky (§ 657 obč. zák.), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit úvěruschopnost spotřebitele, jak to vyplývá z předpisů upravujících (pro příslušné období, ve kterém byla smlouva uzavřena) spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). V rámci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (www.nssoud.cz) dospěl soud k závěru, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel tedy musí pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 580 o. z.). Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva.
12. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplývá, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou půjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o půjčce ze dne 19. 11. 2012 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 39 obč. zák.).
13. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci nevrácenou částku ve výši 16 325 Kč (20 000 Kč – 3 675 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalované) doručením žaloby dne 3. 3. 2025. Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté, kdy byl o plnění požádán (§ 563 obč. zák.), tj. dne 4. 3. 2025. Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 5. 3. 2025, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů s přihlédnutím k § 153 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého soud nemůže překročit návrhy účastníků. Repo sazba pro první pololetí r. 2025 byla stanovena ve výši 4 %, úrok z prodlení činí 12 % ročně, tedy převyšuje žalobcův požadavek. Soud proto úrok z prodlení přiznal v požadované výši 7,05 % ročně.
14. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 736 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 725,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 31 345,13 Kč, 7,05% roční úrok z prodlení z částky 18 195,70 Kč od 28. 9. 2023 do 4. 3. 2025 a z částky 1 870,70 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, a dále úrok ve výši 19 % ročně z částky 18 195,70 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
15. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.