24 C 417/2024

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 11. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 20 167,70 Kč a 8,05% roční úrok z částky 20 179,51 Kč od 28. 9. 2024 do 2. 10. 2024, dále z částky 20 173,70 Kč od 3. 10. 2024 do 28. 10. 2024 a z částky 20 167,70 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 %ročně z částky 20 179,51 Kč od 28. 9. 2024 do 2. 10. 2024, dále z částky 20 173,70 Kč od 3. 10. 2024 do 28. 10. 2024 a z částky 20 167,70 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaný úrok ve výši 1 522,62 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 039,74 Kč. Žalobce tvrdil, že na základě žádosti o kreditní kartu ze dne 19. 6. 2015 byla dne 24. 6. 2015 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou uzavřena Smlouva o úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“). V souladu s uzavřenou smlouvou byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na úvěrový účet č. [č. účtu], na kterém bylo evidováno čerpání a splácení úvěru (dále jen jako "úvěr"). Tento úvěrový účet byl žalobcem otevřen ke dni 24. 6. 2015 a peněžní prostředky mohla žalovaná začít čerpat od 29. 6. 2015. S účinností od 20. 8. 2018 byl úvěrový limit na úvěrovém účtu navýšen na částku ve výši 20 000 Kč, byla sjednána nová výše RPSN ve výši 30,04 % p.a., nová výše měsíční splátky ve výši 1 908,93 Kč a nová výše celkové částky, kterou je třeba zaplatit na částku ve výši 22 097,16 Kč, jak vyplývá z Dodatku ke Smlouvě o úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny ze dne 16. 8. 2018. Žalovaná nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy a nehradila pravidelné měsíční splátky. Žalovaná byla žalobcem několikrát marně písemně upomínána, aby zaplatila dlužnou částku vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla nadále v prodlení s hrazením splátek, žalobce žalované Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 27. 1. 2024 oznámil, že využil svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlásil ke dni 20. 1. 2024 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a zároveň žalované zamezil další čerpání prostředků z úvěrových účtů.

2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žádostí o kreditní kartu ze dne 19. 6. 2015 a oznámením o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě ze dne 24. 5. 2015 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny č. [Anonymizováno]. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ke kreditní kartě Poštovní spořitelny uzavřeným mezi účastníky dne 16. 8. 2018 bylo prokázáno, že s účinností od 20. 8. 2018 si dohodli nový úvěrový limit, a to do výše 20 000 Kč. Dopisem ze dne 27. 1. 2024 oznámil žalobce žalované zesplatnění úvěru a zároveň ji vyzval k úhradě dluhu, který byl k 26. 1. 2024 vyčíslen na částku 20 219,65 Kč. Oznámení o zesplatnění bylo žalované doručeno dne 1. 2. 2024. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky do 11. 10. 2024.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl.

8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) k datu navýšení úvěru splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru ve znění jejího dodatku jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Lze dodat, že žalovanou deklarovaný příjem v žádosti o kreditní kartu, porovnaný s výdaji odhadnutými bankou na základě statistických údajů, nesplňují podmínku pečlivého zjišťování schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Statistické údaje neprokazují skutečné výdaje žalované na živobytí a nemohou nahradit řádné ověření údajů poskytnutých žadatelem o úvěr.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že celkově žalovaná na úvěr načerpala částku 261 939,39 Kč, uhradila částku 247 194,79 Kč. Soud proto žalobě co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 14 744,60 Kč vyhověl.

10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

11. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 423,10 Kč a 8,05% roční úrok z částky 20 179,51 Kč od 28. 9. 2024 do 2. 10. 2024, dále z částky 20 173,70 Kč od 3. 10. 2024 do 28. 10. 2024 a z částky 20 167,70 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 179,51 Kč od 28. 9. 2024 do 2. 10. 2024, dále z částky 20 173,70 Kč od 3. 10. 2024 do 28. 10. 2024 a z částky 20 167,70 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaný úrok ve výši 1 522,62 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 039,74 Kč, zamítnuta.

12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu a na ostatní úkony pak § 7 a násl. advokátního tarifu.

13. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby, podání ze dne 14. 5. 2025, účast u jednání dne 20. 5. 2025 - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu) ve výši 4 780 Kč (3 x 300 Kč + 2 x 1 940 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a § 14b odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025). Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 ve výši 3 x 100 Kč, tj. 300 Kč a za 2 úkony právní služby podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 ve výši 2 x 450 Kč, tj. 900 Kč, dále z náhrady za promeškaný čas za cestu k jednání soudu dne 20. 5. 2025 za 10 půlhodin po 150 Kč (§ 14b odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025) a z cestovného k jednání soudu z Brna do Karviné a zpět (osobním automobilem o spotřebě 5,8 l benzínu natural 95/ 100 km, délce cesty 382 km, ceně benzínu dle vyhlášky 475/2024 Sb., ve výši 35,80 Kč/l a sazby základní náhrady 5,80 Kč/km) ve výši 3 008,80 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 488,80 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 12 691,45 Kč. Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 009 Kč, částku 13 700,45 Kč. Poměr úspěchu/neúspěchu byl počítán z uplatněného nároku včetně úroků z prodlení do dne rozhodnutí soudu. Z celkem žalované částky 25 690,68 Kč byl žalobce úspěšný co do částky 14 744,60 Kč, tj. co do 57,39 %. Odečtením neúspěchu (42,61 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 14,78 %nákladů řízení, což v přepočtu činí částku 2 024,93 Kč.

14. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 009 Kč, uhrazeno bylo 808 Kč, zbývá doplatit 201 Kč.