Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 241,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 31 180,39 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 025,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 273,50 Kč, 15% roční úrok z prodlení z částky 30 900 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a dále úrok ve výši 24,12 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 309 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 11. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 37 421,40 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 025,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4723,50 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 900 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 24,12 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřela dne 5. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl původní věřitel žalované možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaná celkem vyčerpala částku 42 019,52 Kč, uhradila částku 35 778,51 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.
2. Žalovaná u jednání uvedla, že na poskytnutý úvěr uhradila částku 35 778,51 Kč. Má za to, že smlouva byla uzavřena neplatně. Za účelem uzavření smíru s žalobcem se dne 5. 12. 2024 obrátila na arbitra, u kterého bylo řízení, s ohledem na vedené soudní řízení, zastaveno.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřenou dne 5. 1. 2022 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 30 000 Kč za roční úrok 54 %. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala částku 42 019,52 Kč, celkem uhradila 35 778,51 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy č. 1, uzavřenou dne 29. 7. 2024 bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 bylo žalované odesláno dne 16. 8. 2024 a výzva k plnění ze dne 31. 10. 2024 byla odeslána dne 1. 11. 2024.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl.
8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřené smlouvu o úvěru ze dne 5. 1. 2022 podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 6 241,01 Kč vyhověl.
10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytla. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).
11. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 31 180,39 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 025,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 273,50 Kč, 15% roční úrok z prodlení z částky 30 900 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a dále úrok ve výši 24,12 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovaná žádné náklady spojené s tímto řízením neúčtovala.
13. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek. Podle položky 1 sazebníku činí poplatek 1 545 Kč. V rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zaplaceno 1 236 Kč, zbývá doplatit 309 Kč.