Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 48 596,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 729,09 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 411,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 67,78 Kč, smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 59 850,21 Kč od 13. 4. 2024 do 12. 7. 2024, úrok 15 % ročně z částky 59 850,21 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 850,21 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 2 632,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2024, upřesněnou podáním došlým soudu dne 27. 8. 2024, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 60 325,21 Kč, dále kapitalizovaný úrok od 15. 4. 2023 do 7. 8. 2023 ve výši 4 411,41 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení od 30. 4. 2023 do 31. 7. 2023 ve výši 67,78 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 17,9 % p.a. z částky 59 850,21 Kč od 13. 4. 2024 do 12. 7. 2024, s úrokem 15 % p.a. z částky 59 850,21 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 59 850,21 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 5. 2024 mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba]. (dále jen „banka"), IČ: [IČO]. Banka uzavřela se žalovaným dne 4. 4. 2022 Smlouvu o RePůjčce č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 63 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 334 Kč vždy ke dni v měsíci, který má stejné pořadové číslo jako den, kdy byla půjčka převedena na účet (tj. k 4. dni v měsíci), spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % p.a., měsíčním poplatkem za pojištění varianta A ve výši 95 Kč a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek přistoupila banka k zesplatnění úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 14 403,88 Kč. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených v žádosti, s přihlédnutím ke statistickým podkladům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů (SOLUS, BRKI), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Příjem žalovaného byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů klientů.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Návrhem na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. [hodnota] ze dne 4. 4. 2022, akceptací návrhu ze dne 4. 4. 2022 a výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že banka poskytla na základě smlouvy o úvěru částku 63 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2024 a přílohou č. 1 ke smlouvě bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (poř. č. [hodnota]) byla postoupena na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl.
8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1. 1. 2011 do 24. 2. 2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1. 12. 2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Z prokázaných skutečností navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by banka ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil Smlouvu o RePůjčce č. [hodnota] ze dne 4. 4. 2022 jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě příjmů uvedených ve výpisu z účtu, výpisů z registrů a na základě statistického modelu, jak je uvedeno v předloženém Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, nesplňují podmínku pečlivého zjišťování schopnosti spotřebitele splácet úvěr, neboť neprokazují skutečné příjmy a výdaje úvěrovaného.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 48 596,12 Kč (60 325,21 Kč – 14 403,88 Kč) vyhověl.
10. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).
11. Ve zbytku byla žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 729,09 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 411,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 67,78 Kč, smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 59 850,21 Kč od 13. 4. 2024 do 12. 7. 2024, úrok 15 % ročně z částky 59 850,21 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 850,21 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, zamítnuta.
12. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k uzavření smlouvy o úvěru, k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet a k postoupení pohledávky.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Náklady řízení se skládají z odměny zástupce žalobce za právní zastoupení stanovené podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění platném do 31. 12. 2024. Z tarifní hodnoty 60 325,21 Kč činí odměna za 1 úkon právní služby 3 540 Kč, za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby) činí celkem 10 620 Kč. Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 520 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 13 939,20 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 414 Kč, částku 16 353,20 Kč. Poměr úspěch/neúspěch byl počítán včetně úroku žalovaného do dne rozhodnutí soudu. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 58,05 %. Odečtením neúspěchu ve výši 41,95 % od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 16,1 % nákladů řízení, což činí částku 2 632,87 Kč.