Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 25 090 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 981,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 369,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 25 090 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a dále úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 25 090 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 251 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 12 2024, doplněnou podáním došlým soudu dne 28. 4. 2025, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 25 090 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 981,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 369,80 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 25 090 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a úrok 21,9 % ročně z částky 25 090 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „banka“), uzavřel se žalovanou dne 16. 10. 2022 Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalované na její účet úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu 29 000 Kč, a to za úrok ve výši 21,90 % ročně. V případě jeho překročení šlo o porušení smlouvy a vznik nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaná se též zavázala hradit poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy zejména tím, že se dostala do nepovoleného záporného zůstatku a nezajistila na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí. Banka proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 15. 4. 2024. Dlužná částka, která ke dni zesplatnění činila celkem 29 441,70 Kč, nebyla ze strany žalované v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024, a to s účinností ke dni 1. 7. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaná byla žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 17. 10. 2024. Dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Návrhem smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2022 a jeho akceptací z téhož dne banka poskytla žalované povolený debet ve výši 29 000 Kč za úrok 21,9 % ročně. Dopisem ze dne 15. 4. 2024 prohlásila banka pro prodlení s úhradou splatného závazku dluh za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2024 byla pohledávka za žalovanou (poř. č. [hodnota] přílohy č. 1 ze dne 12. 6. 2024) postoupena na žalobce). Dopisem ze dne 17. 10. 2024, odeslaným téhož dne, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu do 1. 11. 2024.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).
8. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).
9. Pro případné vrácení poskytnuté jistiny bylo potřeba, aby žalobce tvrdil, jakou částku za dobu poskytování úvěru žalované poskytl a jakou částku žalovaná žalobci uhradila. Žalobce soudu sdělil, že povolený debet je součástí běžného účtu, produkty není možno oddělit, a proto není možné pro žalobce uvést částku prostého čerpání bez dalších poplatků a úroků účtované na vrub běžného účtu a částky úhrady za celé smluvní období.
10. Okresní soud se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že důkazní břemeno ohledně výše uhrazených částek je na žalované. Žalobce musí tvrdit a prokázat, že vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení a v jaké výši.
11. Za stavu, že žalobce výši bezdůvodného obohacení neprokázal, soud žalobu zamítl.
12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný, žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.
13. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 1 255 Kč, uhrazeno bylo 1 004 Kč, zbývá doplatit 251 Kč.