Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

24 C 64/2026

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 22. 9. 2026Č. j.: 24 C 64/2026-31Samosoudce: Mgr. Václav SobalaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: 121 617,67 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2026:24.C.64.2026.1
neplatnost smlouvysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 690,77 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 95 926,9 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 875,94 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 1 216 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 121 617,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 875,94 Kč za dobu od 18. 2. 2026 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 8 343,87 Kč, s odůvodněním, s žalovanou uzavřela dne 22. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 50 700 Kč s postupným čerpáním. Žalovaná čerpala v období od 22. 12. 2024 do 6. 4. 2025 celkem částku 59 420,01 Kč, a to převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobkyně proto vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 17. 2. 2026. Žalovaná je tak v prodlení s úhradou celého dluhu od 18. 2. 2026. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 11. 5. 2025 do 9. 8. 2025.

2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 20. 7. 2026 doplnila žalobní tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a dále uvedla, že žalovaná na předmětný úvěr uhradil celkem 33 729,24 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Z jednotlivých listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

6. Ve smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2024 mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako dlužníkem, se žalobkyně a žalovaná dohodli, že žalobkyně poskytne žalované částku až do výše 50 700 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, na účet žalované č. [č. účtu] a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, splatnost 1. splátky nastává 21. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 6. 2026. Byla sjednána úroková sazba 0,983 % denně. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu [č. účtu] a ze sdělení [banka]. ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaná od žalobkyně přijala na základě smlouvy na svůj účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru v období od 22. 12. 2024 do 6. 4. 2025 celkem částku 59 420,01 Kč a celkem na předmětný úvěr splatila částku 33 729,24 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalované splácet tak, že si dle jejího tvrzení ověřila výši příjmu žalované, kdy došla k výši jejího příjmu 47 690 Kč, přičemž žalovaná sama tvrdila příjem 24 500 Kč, dále vyšla z informací uvedených žalovanou, a to z pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 3 000 Kč, pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši 5 000 Kč, pravidelných ostatních měsíčních zbytných výdajů ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že příjmy a výdaje žalované ověřila z výpisů z jejího účtu, a to skrze službu Kontomatik. Z tohoto neoriginálního „výpisu z účtu“ žalované za období od 19. 12. 2023 do 22. 12. 2024 soud zjistil, že žalované na tento účet chodily platby od společnosti [právnická osoba] v průměrné výši cca 21 500 Kč měsíčně, platby od společnosti [právnická osoba] v průměrné výši cca 26 400 Kč měsíčně. Dále je z výpisu patrna spousta drobných karetních transakcí, a výběrů hotovosti. Z výpisu je rovněž patrno, že žalovaná měla v období před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy minimálně jeden neplacený závazek u společnosti [právnická osoba]. Uvedené soud zjistil z listin „Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Anonymizováno].“ a „Výpis z běžného účtu Kontomatik“.

7. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce vyhodnotil následovně.

8. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě úvěru ve smyslu § 2395 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ. V dané věci poskytovatel spotřebitelského úvěru jednak řádně neověřil výši příjmu žalované, když příchozí platby od nějakého subjektu bez doložené pracovní smlouvy, nejsou dle názoru soudu dostatečným podkladem, a jednak zejména výši jejích skutečných výdajů, spokojil se toliko s tím, co uvedla sama žalovaná, když z výpisu z jejího účtu nelze například zjistit výši jejích pravidelných měsíčních výdajů na bydlení. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, odchozími platbami z bankovního účtu apod.) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Tento elementární základ pak dle názoru soudu nelze zhojit ani prověřením osoby žalované v různých veřejných i neveřejných registrech. Soud má za to, že pro postup s odbornou péčí je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru skutečnou výši příjmů a výdajů na bydlení ověřil, a jestliže tak neučinil, nelze uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, tak aby nebyly dány pochyby o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

9. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované celkem částku 59 420,01 Kč a dále že žalovaná na předmětný úvěr žalobkyni vrátila celkem 33 729,24 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 25 690,77 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu zápůjčky v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 14. 12. 2025 a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též co do požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úroky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

11. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, položky 1 bod 1 písm. a) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobkyni soudní poplatek z žaloby. Soudní poplatek činí celkem 6 081 Kč, uhrazeno bylo 4 865 Kč, zbývá doplatit 1 216 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací