26 C 114/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 5. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 39 184,48 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 310,24 Kč, s 8% úrokem z částky 17 743,28 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení z částky 18 614,40 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení a dále zaplacení částky 26 388 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 572,99 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 121,75 Kč, s 8% úrokem z částky 10 689,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení z částky 11 091,94 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od původního věřitele [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dne 3. 11. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 888 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 9 000 Kč. Dne 26. 2. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 17 184 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 4 700 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smluv o úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 11. 2022 a č. [hodnota] ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2025 včetně podacího lístku ze dne 2. 5. 2025, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024, transakční historie, žádostí o úvěr ze dne 3. 11. 2022 a ze dne 25. 2. 2023, potvrzení banky o platbách došlých na účet žalované, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, výplatních lístků pana [jméno FO] za měsíce říjen a listopad 2022 a leden 2023, dodatku k pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance agentury k uživateli ze dne 25. 11. 2020, platebních dokladů SIPO za říjen 2022 a leden 2023, výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] za říjen 2022, dohody o provedení práce ze dne 1. 4. 2022 a potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne 25. 10. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 11. 2022 mezi [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 12 888 Kč, tj. uhradit celkem 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalované u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 9 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 2. 2023 mezi [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 17 184 Kč, tj. uhradit celkem 37 184 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalované u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 4 700 Kč.

6. Z žádosti o úvěr ze dne 3. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba]. prohlásila, že je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, bydlí u rodičů, je mateřské nebo rodičovské dovolené, dosahuje příjmu 10 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení a energie činí 1 600 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 600 Kč měsíčně a ostatní výdaje 6 960 Kč měsíčně. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná společnosti [právnická osoba]. prohlásila, že je svobodná, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, bydlí u rodičů, je mateřské nebo rodičovské dovolené, dosahuje příjmu 10 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení a energie činí 3 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 2 000Kč měsíčně a ostatní výdaje 8 000 Kč měsíčně. Výše příjmu žalované, a to rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně, byla žalovanou doložena potvrzeními banky o platbách došlých na účet žalované, oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory a výpisem z běžného účtu za říjen 2022. Z dalších čtených listin neučinil soud žádné skutkové závěry, jelikož tyto se týkaly osob odlišných od žalované, kdy žalobkyně netvrdila, jaký byl vztah mezi těmito osobami ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Nejednalo se o osoby, které by měly povinnost plnit závazky žalované, které byly uplatněny žalobou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 5. 2024 mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smluv č. [hodnota] a č. [hodnota]. Postoupení pohledávky mělo být žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024, jeho doručení nebo odeslání žalované nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 2. 5. 2025.

8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba]. dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.

9. Úvěrující společnost vůbec neměla poskytnou spotřebitelské úvěry žalované za situace, kdy tato sama v žádosti ze 25. 2. 2023 přiznává, že její výdaje jsou vyšší než příjem (dávka státní sociální podpory) a v žádosti ze dne 3. 11. 2022 deklarované výdaje jsou nižší od doloženého příjmu toliko o 940 Kč, a tedy nemá dostatek financí pro hrazení splátek po 1 992 Kč měsíčně. Další osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti nejsou zavázány ke splácení přrdmětných úvěrů, a proto k jejich příjmům nelze přihlížet při posuzování úvěruschopnosti úvěrované osoby, kterou je pouze žalovaná.

10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého jí úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 35 000 Kč (15 000 Kč a 20 000 Kč) a žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 13 700 Kč (9 000 Kč a 4 700 Kč). Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 21 300 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 35 000 Kč a částkou 13 700 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

12. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 643 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 2 572 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 3 215 Kč. Základem poplatku byla žalovaná částka ponížena o částku uplatněného kapitalizovaného úroku.