Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

26 C 194/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 3. 12. 2024Č. j.: 26 C 194/2024-32Samosoudce: Mgr. Marek HeczkoAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 1. 2025Předmět řízení: 47 131,99 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2024:26.C.194.2024.1
srážky ze mzdypostoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacenísmlouva pracovní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (15) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 948 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 707,66 Kč spolu s úrokem z částky 17 220,35 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 8 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 975,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v [adresa] na soudním poplatku z žaloby částku 463 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 47 131,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 517,42 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 006,25 Kč a s 8% úrokem z částky 17 220,35 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 17 975,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 22. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 26 184 Kč, a to v 17 měsíčních splátkách po 2 952 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 15 052 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 4. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 11. 9. 2024, transakční historie, výplatních lístků žalovaného za leden, únor a březen 2022, pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2021, žádosti o úvěr ze dne 22. 4. 2022 a nahlížení do elektronického bankovnictví žalovaného. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 4. 2022 mezi [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku a dále poplatky a úrok v celkové výši 26 184 Kč, tj. uhradit celkem 50 184 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 952 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného u shora uvedené úvěrové smlouvy v celkové výši 15 050 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba]. prohlásil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022 na plný pracovní úvazek ve společnosti [Anonymizováno] – [právnická osoba] s čistou mzdou 27 882 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 8 860 Kč, toho srážky ze mzdy 4 000 Kč a bydlení 1 000 Kč měsíčně. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho průměrná čistá měsíční mzda v době od ledna do března 2022 činila 27 883 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u [Anonymizováno] – [právnická osoba] byl sjednán na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 30. 11. 2022. Z nahlížení do elektronického bankovnictví žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v té době splácel [právnická osoba] 000 Kč měsíčně exekutorským úřadům. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 5. 2024 mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota]. Postoupení pohledávky mělo být žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024, jeho doručení nebo odeslání žalovanému nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 10. 9. 2024, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 11. 9. 2024.

5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Úvěrující společnost nijak neověřovala tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů (vyjma splátek dluhu exekutorským úřadům). V době uzavření úvěrové smlouvy příjem žalovaného pocházel z pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou, která nepokrývala celou dobu předpokládaného splácení úvěru.

6. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 24 000 Kč a žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 15 052 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 8 948 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 24 000 Kč a částkou 15 052 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

8. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 463 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 1 856 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 2 319 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací