Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 109 559,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 163,96 Kč spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 148 068,29 Kč od 19. 5. 2025 do 15. 6. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 148 068,29 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení, ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 5. 2025 do 30. 6. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 158 068,29 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 912 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 7. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 148 068,29 Kč spolu s 14,9% úrokem z částky 148 068,29 Kč od 19. 5. 2025 do 15. 6. 2025, s 12% úrokem z částky 148 068,29 Kč od 16. 6. 2025 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 148 068,29 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 368,87 Kč a dále zaplacení částky 10 000 Kč spolu s 18,9% úrokem z částky 10 000 Kč od 19. 5. 2025 do 30. 6. 2025, s 12% úrokem z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 465,80 Kč a dále zaplacení částky 1 820,80 Kč.
2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které byl žalovanému zřízen a veden běžný účet č. [č. účtu]. Dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě ze dne 4. 1. 2023 byla uzavřena smlouva o úvěru č. [IBAN], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 838 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek 2 420 Kč od 15. 2. 2023 do 15. 3. 2033, přičemž dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě byl sjednán odklad splátek úvěru splatných dne 15. 1. 2025 a dne 15. 2. 2025. Žalovaný úvěr řádně splácel v době od 15. 2. 2023 do 15. 12. 2024, poté již žádné platby neprovedl. Úvěr byl proto zesplatněn dne 19. 5. 2025. Dlužná částka ve výši 148 068,29 Kč sestává z nesplacené jistiny. Dále žalobkyně v žalobě podrobně popsala průběh kontraktačního procesu a zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Dodatkem č. [hodnota] k této rámcové smlouvě byl žalovanému poskytnut kontokorent k tomuto účtu ve výši 10 000 Kč, a to poté co žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Kontokorent byl zesplatněn ke dni 19. 5. 2025 s výší dlužné jistiny 10 000 Kč a výší neuhrazených úroků 465,80 Kč. Žalovaná částka 1 820,80 Kč představuje nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: rámcové smlouvy č. [hodnota] „o našich službách včetně platebních“, dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 19. 9. 2021, dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 4. 1. 2023, dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 10. 1. 2025, podmínek pro používání úvěru, podmínek pro používání kontokorentu, obchodních podmínek, dvou formulářů pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ceníku, dokladu o načerpání úvěru ze dne 23. 5. 2025, splátkového kalendáře, přehledu plateb, přehledu čerpání a splácení kontokorentu, výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] za dobu od 17. 2. 2025 do 4. 7. 2025, výzvy k zaplacení dluhu ze dne 19. 5. 2025 včetně poštovního podacích archu ze dne 23. 5. 2025, výpisů z běžného účtu č. [č. účtu] za dobu od 1. 6. 2021 do 19. 9. 2021, za dobu od 1. 10. 2022 do 4. 1. 2023 a za dobu od 19. 2. 2019 do 20. 3. 2019, úvěrové zprávy ze dne 19. 9. 2021, úvěrové zprávy ze dne 21. 12. 2023, snímku občanského průkazu žalovaného, snímku řidičského průkazu žalovaného, výpisu emailové komunikace žalobkyně s žalovaným, logovacích souborů a IP adresy a přehledu žádostí o úvěr - aplikační data. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z rámcové smlouvy č. [hodnota] „o našich službách včetně platebních“ bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 2. 2019 v mobilní aplikaci mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. [č. účtu] a současně mu umožnila využívání služeb internetového bankovnictví. Totožnost žalovaného při sjednávání této smlouvy přes mobilní aplikaci bylo žalobkyní ověřena předloženými snímky občanského průkazu a řidičského průkazu a následně i verifikační platbou částky 10 Kč dne 20. 3. 2029 z účtu vedeného na jméno žalovaného č. [č. účtu], což bylo zjištěno z výpisu z běžného účtu za dobu od 19. 2. 2019 do 20. 3. 2019. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že účastníci dne 19. 9. 2021 uzavřeli smlouvu o kontokorentu (kontokorentním úvěru) k běžnému účtu č. [č. účtu] ve výši 10 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal přes mobilní bankovnictví. Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že účastníci dne 4. 1. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. HU 01298244, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho běžný účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 150 838 Kč, z čehož 130 838 Kč bylo na splacení existujících úvěrů a 20 000 Kč bylo bezúčelovou částí úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a sjednaný 14,9% úrok formou 121 měsíčních splátek po 2 420 Kč a dále hradit měsíční poplatek ve výši 211 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr. Dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne 10. 1. 2025 si účastníci sjednali odklad splátek (splátkové prázdniny) úvěru č. HU 01298244 splatných dne 15. 1. 2025 a dne 15. 2. 2025.
6. Čerpání úvěru (ve výši 150 838 Kč dne 9. 1. 2023) má soud za prokázané z dokladu o načerpání úvěru. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje platby žalovaného u úvěru č. HU 01298244 ve výši 27 x 211 Kč, tj. 5 697 Kč jako zaplacené poplatky za pojištění a z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje platby žalovaného u úvěru č. HU 01298244 ve výši 19 x 2 420 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 17. 2. 2025 do 4. 7. 2025 bylo zjištěno následující: počáteční zůstatek činil +17 188,92 Kč, konečný zůstatek činil -1 820,80 Kč, evidovány jsou kreditní položky ve výši 10 465,80 Kč (nejedná se o platby na vrub tohoto účtu, ale pouze o převedení kontokorentu) a debetní položky v celkové výši 29 475,52 Kč. Součet debetních položek představujících platby kartou, odchozí platby a pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti činí 27 587,72 Kč. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán žalobkyní předžalobní výzvou ze dne 19. 5. 2025. Tento dopis byl odeslán žalovanému dle podacího archu dne 20. 5. 2025.
7. Z úvěrové zprávy ze dne 19. 9. 2021 bylo zjištěno, že u žalovaného byly evidovány dva existující kontrakty (splátkový a kreditní karta) a dvě odmítnuté žádosti, měsíční splátka úvěru činila 1 500 Kč a zbývalo doplatit 33 204 Kč. Byl však zaznamenán (u kreditní karty) růst částky po splatnosti během posledních 12 měsíců. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 6. 2021 do 19. 9. 2021 bylo zjištěno následující: na účet každý měsíc bylo poukazována mzda od [právnická osoba]. ve výši 26 853 Kč, 28 319 Kč a 34 933 Kč. Z bankomatu bylo vybráno v hotovosti 2 200 Kč v červnu, 3 700 Kč v červenci a 3 200 Kč v srpnu. Žalovaný zaplatil za zboží a služby kartou v obchodech a na internetu: 17 211 Kč v červnu, 11 614 Kč v červenci a 17 178 Kč v srpnu. Z účtu byl splácen úvěr u žalobkyně po 1 500 Kč měsíčně. Odchozí platby byly provedeny ve výši 9 000 Kč v červnu, 11 271 Kč v červenci a 11 200 Kč v srpnu.
8. Z úvěrové zprávy ze dne 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že u žalovaného bylo evidováno sedm existujících kontraktů (čtyři splátkové, dva nesplátkové a kreditní karta) a sedm ukončených splátkových kontraktů, součet měsíčních splátek úvěrů činil 4 232 Kč a zbývalo doplatit 371 142 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 10. 2022 do 4. 1. 2023 bylo zjištěno následující: na účet každý měsíc bylo poukazována mzda od [právnická osoba]. ve výši 28 072 Kč, 27 758 Kč a 32 504 Kč. Z bankomatu bylo vybráno v hotovosti 2 000 Kč v říjnu, 1 000 Kč v listopadu a 4 000 Kč v prosinci. Žalovaný zaplatil za zboží a služby kartou v obchodech a na internetu: 17 446 Kč v říjnu, 13 827 Kč v listopadu a 27 416 Kč v prosinci. Z účtu bylo spláceno několik úvěrů u žalobkyně po celkem 3 650 Kč měsíčně (v říjnu 4 035 Kč). Z účtu každý měsíc byla prováděna odchozí platba ve výši 18 500 Kč bez uvedení jejího účelu a na účet každý měsíc byla poukazována částka 9 000 Kč od paní [jméno FO] označena jako nájem. Dále na účet byly poukázány částky od sázkových kanceláří v celkové výši 15 200 Kč.
9. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně. V řízení bylo prokázáno uzavření smluv dvou o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jakou úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a také uzavření smlouvy o vedení běžného účtu. Obsah smluv je zachycen v listinné podobě. Listina obsahující rámcovou smlouvu sice nebyla řádně podepsaná žalovaným, ale totožnost žalovaného jako osoby jednající o uzavření smlouvy byla řádně ověřena zasláním fotokopie osobních dokladů a také verifikační platbou z jiného účtu žalovaného (vedeného jinou bankou). Dodatek k rámcové smlouvě obsahující smlouvu o úvěru byl žalovaným podepsán dodatek k rámcové smlouvě obsahující smlouvu o kontokorentu byl sjednán v rámci elektronického bankovnictví, což je patrné z listin předložených žalobkyní (logovací soubory a IP adresy a přehled žádostí o úvěr – aplikační data). Žalovaný nenamítal, že by obsah smluv zachycený v žalobkyní předložených listinách neodpovídal obsahu smluv, jak si je smluvní strany sjednaly.
10. V řízení bylo dále prokázáno vyplacení částky úvěru 150 838 Kč na běžný účet žalovaného. Žalovaný nijak nerozporoval obsah listiny předložené žalobkyní, a to dokladu o načerpání úvěru. V řízení byl prokázán rovněž debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného, který vznikl počínaje dnem 17. 2. 2025, kdy byl zůstatek naposledy kreditní. Konečný debetní zůstatek bez započtení poplatků a úroků majících původ v neplatně uzavřených smlouvách o úvěru a o kontokorentu činil dle výpočtu soudu -10 398,80 Kč (započteny platby kartou, příkazy k úhradě a poplatky vyplývající z vedení běžného účtu), přičemž v částce 10 000 Kč se jedná o žalobkyní povolený debet na základě smlouvy vyhodnocené soudem jako neplatná a v částce 398,80 Kč se jedná o nepovolený debet.
11. Soud má za to, že smlouvy o úvěru a o kontokorentu jsou neplatné a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků (§ 87 odst. 1, věta první a druhá zákona č. 257/2016 Sb.) Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry (včetně kontokorentu). Žalobkyně sice řádně zkoumala výši příjmu žalovaného, a to z výpisů z účtu za poslední tři měsíce před podáním žádosti o úvěr. Žalobkyně zkoumala i úvěrovou historii žalovaného, tj. průběh splácení spotřebitelských úvěrů žalovaným, což je patrné z podrobných úvěrových zpráv. Žalobkyně však zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, byť měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, přes který byla zřejmě prováděna naprostá většina plateb žalovaným (pouze malá část příjmu byla vybírána z účtu v hotovosti). Žalobkyně vycházela z interního výpočtu částky, kterou považovala dle expertní analýzy jako potřebnou pro žalovaného. Tato částka činila 3 860 Kč (kontokorentní úvěr), resp. 4 620 Kč měsíčně (úvěr z roku 2023), a byla tedy několikanásobně menší než skutečné výdaje žalovaného po dobu vždy tří měsíců. Stěží lze předpokládat, že žalovaný si bral úvěry u žalobkyně proto, aby markantním způsobem si snížil životní úroveň drastickým omezením výdajů na zboží a služby. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí v nájemním bytě, nijak však nezjišťovala skutečnou výši nákladů žalovaného na bydlení a energie. Je ryzí spekulací se domnívat (jak zaznělo u jednání), že platba nájemného je tou nejvyšší opakují se odchozí platbou z účtu žalovaného, která však nijak nebyla označena svým účelem. Jedná se o částku 9 000 Kč měsíčně v roce 2021 a 18 500 Kč měsíčně v roce 2022 (poníženo o částku 9 000 Kč, kterou žalovanému platila jako nájem další osoba, zřejmě spolubydlící). Z tohoto důvodu soud považuje obě smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatné.
13. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky ničeho, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku.
14. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka úvěru 150 838 Kč, a to na jeho běžný účet. Žalovaný přitom uhradil dle listin předložených žalobkyní celkem 51 677 Kč, a to včetně poplatků z titulu přistoupení k pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně taktéž umožnila žalovanému přečerpání jeho běžného účtu o 10 000 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 99 161 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 150 838 Kč a částkou 51 677 Kč a dále částku 10 000 Kč. Částka 398,80 Kč byla žalobkyni přiznána jako náhrada škody způsobené žalovaným porušením smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, kdy se jedná o nepovolený debet na běžném účtu vzniklý transakcemi provedenými žalovaným. Celková přiznaná částka je tedy součtem částek 99 161 Kč, 10 000 Kč a 398,80 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru, resp. v částce 1 422 Kč (rozdíl mezi požadovanou částkou 1 820,80 Kč a přiznanou částkou 398,80 Kč) byla žaloba zamítnuta, jelikož soud zjistil výši nepovoleného debetu na běžném účtu v jiné výši, než jakou dovozovala žalobkyně. Soud totiž nezohlednil debetní položky související s neplatně uzavřenými smlouvami o spotřebitelském úvěru.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků, přičemž soud zohlednil i výši úrokového příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 109 559,80 Kč, tj. 57 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 81 569,18 Kč, tj. 43 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 14 % nákladů řízení (57-43). Celkové náklady řízení uplatněné žalobkyní činí 6 516 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 396 Kč a cestovného ve výši 120 Kč za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu osobním automobilem z [adresa] a zpět při ujetí celkem [hodnota] km, průměrné spotřebě 4,1 l nafty na 100 km, ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 34,70 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 5,80 Kč za 1 km, přičemž žalobkyně účtovala pouze třetinu skutečných cestovních nákladů, jelikož zástupce žalobkyně se zúčastnil tří po sobě následujících jednání v různých věcech.. Ve zbytku se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 912 Kč, tj. 14 % z částky 6 516 Kč.