Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 119 978,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 640,06 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 146 701,36 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 14 935 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 155 523,44 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 95,12 a s 12% úrokem z prodlení z částky 146 701,36 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 21. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru IP č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zjistila výši jeho příjmu 43 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru byl tento sesplatněn ke dni 16. 5. 2025. Dlužná částka ve výši 155 523,44 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 146 701,36 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč a poplatků za pojištění ve výši 6 322,08 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru IPlatba – revolvingový úvěr č. [hodnota], všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, informačního dokumentu o pojistném produktu Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, snímku občanského průkazu žalovaného, snímku rodného listu žalovaného, přehledu transakcí, rozpisu splátek, výpisu z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za dobu od 14. 8. 2023 do 31. 8. 2023, odstoupení od smlouvy ze dne 2. 5. 2025, předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 28. 7. 2025 a zprávy o posouzení úvěruschopnosti. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru IPlatba – revolvingový úvěr č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 9. 2023 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 20 000 Kč, přičemž první čerpání ve výši 12 979 Kč mělo být použito na nákup lednice a mělo být splaceno včetně úroku formou 24 měsíčních splátek po 649 Kč. Smlouva nebyla žalovaným podepsána, ale jelikož žalovaný předložil žalobkyni fotokopii svého občanského průkazu a rodného listu, má soud za to, že vstoupil do smluvního vztahu s žalobkyní, smlouvu uzavřel, a jelikož netvrdil, že by tuto uzavřel ve znění jiném, nežli vyplývá z listiny předložené žalobkyní, má soud za to, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena ve znění, jak vyplývá z předložené listiny. Čerpání úvěru má soud za prokázané z listiny označené jako přehled transakcí, ze které vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr v období od 21. 9. 2023 do 4. 11. 2024 v celkové výši 164 280 Kč. Od úvěrové smlouvy měla žalobkyně odstoupit dopisem ze dne 2. 5. 2025, jehož odeslání žalovanému však nebylo nijak prokázáno. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní výzvě dne 25. 7. 2025, která byla odeslaná na adresu žalovaného dne 28. 7. 2025.
5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z výše mzdy žalovaného 43 000 Kč, která nebyla nijak ověřena a z prohlášení žalovaného o výši výdajů 9 700 Kč měsíčně na bydlení a 800 Kč měsíčně na splátky úvěrů a dále, že lustrovala žalovaného v registru SOLUS. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za dobu od 14. 8. 2023 do 31. 8. 2023 bylo zjištěno, že jedinými kreditními položkami jsou dvě platby z účtu vedeného na jméno [adresa] v celkové výši 39 500 Kč, žalovaný vybral z účtu hotovost ve výši 600 Kč, provedl několik desítek plateb kartou v běžných obchodech v celkové výši 17 356 Kč a provedl několik bezhotovostních plateb blíže neoznačených v celkové výši 20 643 Kč.
6. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.
7. Žalobkyně nijak neověřovala výši příjmu žalovaného, ta není patrná ani z předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného, nijak taktéž neověřovala tvrzení žalovaného o výší výdajů, zejména nákladů na bydlení. Lustrace byla provedena pouze v registru SOLUS. Takovýto rozsah zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele považuje soud za zcela nedostatečný. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný čerpal úvěr poskytnutý žalobkyní v částce 164 280 Kč a uhradil dle listiny předložené žalobkyní 44 301,50 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 119 978,50 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 164 280 Kč a částkou 44 301,50 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 119 978,50 Kč, tj. 67 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 59 913,17 Kč (kdy soud zohlednil i uplatněné úrokové příslušenství za dobu do vyhlášení rozsudku), tj. 33 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 34 % nákladů řízení (67-33). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 43 926 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 222 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 29 360 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 1 800 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 6 544 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání), kdy odměna za jeden úkon činí 7 340 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 14 935 Kč, tj. 34 % z částky 43 926 Kč.