Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 792 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 121,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 792 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 913,55 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení z částky 12 792 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2023 od původního věřitele [právnická osoba]. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 22. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši uvedené ve smlouvě, který mohl být následně navýšen až na 150 000 Kč. Úvěr mohl být čerpán opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty. Úrok byl sjednán ve výši 19,48 % ročně, žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 1 266 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru byl tento sesplatněn ke dni 1. 11. 2023. Dlužná částka ve výši 15 913,55 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 12 792 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a úroků ke dni odstoupení os smlouvy ve výši 621,55 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 22. 6. 2023, fotokopie občanského průkazu žalovaného, odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2023, rozkladu splátek, záznamu odchozí platby ze dne 23. 6. 2023, výpisu z údajů obchodníka registrovaných k platbě DPH, zprávy o posouzení úvěruschopnosti, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 10. 10. 2025 včetně sdělení pošty o doručení zásilky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] revolvingový úvěr č. [hodnota] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 6. 2023 mezi [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 20 000 Kč, přičemž první čerpání ve výši 12 792 Kč mělo být použito na nákup zboží označeného jako černá technika u obchodníka [právnická osoba]. a mělo být splaceno včetně úroku formou 11 měsíčních splátek po 1 266 Kč. Smlouva nebyla žalovaným podepsána, ale jelikož žalovaný se legitimoval svým občanským průkazem, jehož fotokopii žalobkyně předložila soudu, má soud za to, že žalovaný vstoupil do smluvního vztahu s úvěrující společností, smlouvu uzavřel, a jelikož netvrdil, že by tuto uzavřel ve znění jiném, nežli vyplývá z listiny předložené žalobkyní, má soud za to, že smlouva o úvěru byla uzavřena ve znění, jak vyplývá z předložené listiny.
6. Čerpání úvěru má soud za prokázané z listiny označené jako rozklad splátek, ze které vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr jednorázově v červnu 2023 v částce 12 792 Kč a neuhradil na splátkách ničeho. Čerpání bylo provedeno na účet obchodníka, u kterého žalovaný zakoupil financované zboží, toto je patrné ze záznamu odchozí platby ze dne 23. 6. 2023. Platba byla provedena na účet společnosti [právnická osoba]., což je patrné z listiny označené jako údaje obchodníka registrované k platbě DPH. Od úvěrové smlouvy [právnická osoba]. odstoupila dopisem ze dne 2. 10. 2023, který byl odeslán žalovanému dle poštovního podacího archu dne 4. 10. 2023. Důvodem odstoupení byla skutečnost, že žalovaný úvěr řádně nesplácel.
7. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěrující společnost vycházela z výše mzdy žalovaného 24 000 Kč, která nebyla nijak ověřena, a z prohlášení žalovaného o výši výdajů 0 Kč měsíčně na bydlení a 14 800 Kč měsíčně na splátky úvěrů a že lustrovala žalovaného v registru SOLUS a dále, že totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Při uzavírání úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že je svobodný, údaj o počtu dětí nebyl vyplněn.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 5. 2025 mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 23. 6. 2025. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 10. 10. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka a dne 21. 10. 2025 byla vrácena zpět odesilateli.
9. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.
10. Žalobkyně nijak neověřovala výši příjmu žalovaného, nijak taktéž neověřovala tvrzení žalovaného o výší výdajů, zejména tvrzení o nulových nákladech na bydlení. Lustrace byla provedena pouze v registru SOLUS. Takovýto rozsah zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele považuje soud za zcela nedostatečný i s přihlédnutím k tomu, že dle tvrzení žalovaného více než 60 % svého příjmu vynakládal na splácení stávajících úvěrů. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou.
11. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný čerpal úvěr poskytnutý předchůdkyní žalobkyně v částce 12 792 Kč a neuhradil dle listiny předložené žalobkyní ničeho. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující společností a žalobkyní. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 12 792 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 12 792 Kč, tj. 63 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 7 674 Kč (kdy soud zohlednil i uplatněné úrokové příslušenství za dobu do vyhlášení rozsudku), tj. 37 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 26 % nákladů řízení (63-37). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 200 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) podle § 14b advokátního tarifu, kdy odměna za jeden úkon činí 400 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává u zdejšího soudu ve velkém množství žaloby se stejným skutkovým základem, tj. z titulu nesplacených spotřebitelských revolvingových úvěrů poskytnutých společností [právnická osoba]., kdy pohledávky žalobkyně nabyla postoupením. Tyto žaloby se vyznačují vysokým stupněm shodnosti textu a jedná se tedy o žaloby formulářové. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 732 Kč, tj. 26 % z částky 2 815 Kč.
13. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být ve věci vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.