Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 105 579,37 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 965,24 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 27 108,26 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 733 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 76 119,65 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 355,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 104 Kč, s 15% úrokem z částky 27 108,26 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 29 965,24 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 10. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a uhradit úrok ve výši 12 815 Kč a poplatky ve výši 54 085 Kč, tj. celkem zaplatit 121 900 Kč, a to v 20 měsíčních splátkách po 6 095 Kč. Pro prodlení žalovaného s hrazením splátek došlo k zesplatnění úvěru ke dni 11. 9. 2022. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny 27 108,26 Kč, úroku 2 856,93 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 23 898,77 Kč a smluvní pokuty ve výši 22 255,64 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 8. 10. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024, předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 24. 1. 2025, smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 1. 2021, transakční historie, výplatních lístků žalovaného za září, říjen a listopad 2020, dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 2. 2019 a žádosti o úvěr ze dne 10. 1. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 1. 2021 mezi [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku a poplatků v celkové výši 66 900 Kč v 20 měsíčních splátkách po 6 095 Kč. Dle listiny označené jako transakční historie žalovaný na tento úvěr uhradil v době od 11. 1. 2021 do 13. 4. 2023 celkem 68 036 Kč.
5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný úvěrující společnosti prohlásil o svých poměrech následující: jeho čistá mzda činí 21 893 Kč měsíčně, celkové výdaje činí 10 508 Kč (splátky půjček 4 648 Kč, bydlení a energie 2 000 Kč a náklady na jídlo, dopravu a osobní náklady 3 860 Kč), bydlí v družstevním bytě, je rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti. Z výplatních lístků bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného u [právnická osoba]. činila 20 781 Kč v září 2020, 19 669 Kč v říjnu 2020 a 23 416 Kč v listopadu 2020. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u [právnická osoba]. uzavřený na dobu určitou do 28. 2. 2019 byl touto změněn na pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 10. 2024 mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i v řízení uplatněná pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky mělo být oznámeno žalovanému dopisem ze dne 14. 10. 2024, jehož odeslání ani doručení žalovanému nebylo však v řízení prokázáno. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 24. 1. 2025, která byla dle podacího lístku téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.
7. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba]. dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jedná se o neplatnost absolutní s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8. Úvěrující společnost řádně zjišťovala výši příjmu žalovaného, učinila i zjištění, že tento příjem plyne z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. Úvěrující společnost však zcela pominula zjišťování výše a struktury pravidelných výdajů žalovaného a v tomto směru vycházela ze zcela nedostatečného a neověřeného prohlášení žalovaného učiněného v žádosti o úvěr. Taktéž neprováděla žádná zjištění o způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaným. Dle soudu bylo zcela zásadním zjistit skutečnou výši pravidelných výdajů za situace, kdy žalovaný měl nově na splácení svých závazků z půjček vynakládat přibližně polovinu svého příjmu. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zjišťována řádně.
9. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpal úvěr ve výši 55 000 Kč a dle listiny předložené žalobkyní uhradil celkem 68 036 Kč, tj. částku vyšší než kolik činil poskytnutý úvěr.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož procesně zcela úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 733 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 2 931 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 3 664 Kč.