Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 898,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 585,18 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 35 127,76 Kč ve výši 12,75 % ročně od 11. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 715 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 2. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 71 484,07 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení z částky 35 127,76 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 3. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 76 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpala úvěr v částce 35 566 Kč v období od 7. 5. 2023 do 29. 5. 2023. Celková dlužná částka ve výši 71 484,07 Kč sestává z jistiny ve výši 34 898,70 Kč, smluvního úroku ve výši 35 405,83 Kč, poplatků za sjednané služby ve výši 218,21 Kč a smluvní pokuty ve výši 950,48 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 7. 3. 2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, listiny označené jako „identifikované příjmy – příjmové transakce na účtu č. [IBAN] “, obecných principů posuzovaní a filozofie společnosti, snímku občanského průkazu žalovaného, přílohy – přepisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, upomínky, předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2025 včetně podacího lístku ze dne 21. 1. 2025 a sdělení [právnická osoba]. ze dne 3. 6. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 3. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující měla žalované poskytnout úvěrový rámec k čerpání až do výše 61 800 Kč. Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smlouvy bylo jeho právním jednáním. Žalobkyně má k dispozici snímek občanského průkazu žalovaného, který jí byl zaslán v souvislosti s uzavíráním smlouvy. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s žalobkyní o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k čerpání úvěru platbou na bankovní účet žalovaného prokazatelně došlo. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 7. 3. 2024 do 29. 5. 2024 poukázala na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] celkem částku 35 566 Kč s poznámkou „[Anonymizováno] “. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2025, která byla dle podacího lístku odeslána téhož dne žalovanému.
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z následujících informací uváděných žalovaným: žalovaný žije ve dvoučlenné domácnosti, jedna osoba z domácnosti má vlastní příjem, celkový měsíční příjem domácnosti činí 38 000 Kč, měsíčně vynakládá na splátky úvěru 2 500 Kč, na bydlení 51 000 Kč a na ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. Naopak žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu ve výši 63 949 Kč a z vypočítaných minimálních výdajů ve výši 17 560 Kč měsíčně. Výši měsíčního příjmu žalobkyně ověřila z přehledu příjmových transakcí na účtu č. [IBAN], nicméně z této listiny nelze ověřit, zda se skutečně jedná o mzdu žalovaného anebo platby na účet s jiným účelem, případně přeposílání finančních prostředků mezi účty žalovaného či dalších členů jeho domácnosti.
7. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný zaslal žalobkyni snímek svého občanského průkazu. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.
8. Žalobkyně nezjišťovala řádně výši a zdroj pravidelného příjmu žalovaného, kdy se spokojila pouze s přehledem příchozích plateb na účet žalovaného, ze kterého však nelze seznat, zda se jedná o mzdu žalovaného. Pokud se jedná o pravidelné výdaje žalovaného, žalobkyně vůbec nezkoumala jejich skutečnou výši ani strukturu a spokojila se s kusým prohlášením žalovaného a s vlastním výpočtem minimálních, a tedy ne obvyklých, výdajů žalovaného. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalovaného má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovanému vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovanému do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný na základě neplatné smlouvy čerpala finanční prostředky ve výši 35 566 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 667,11 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi částkami 35 566 Kč a 667,11 Kč, tj. v částce 34 898,89 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 34 898,89 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 715 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 2 860 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 3 575 Kč.