Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 623,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 636,61 Kč spolu s úrokem z částky 14 925 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 620 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku z žaloby částku 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 1. 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 620 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 368,70 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 271,75 Kč a s 11,5% úrokem z částky 14 925 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení a s 11,5% úrokem z prodlení z částky 17 620 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba]. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč a žalovaná mohla úvěr čerpat opakovaně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaného úroku formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a banka ke dni 3. 8. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou ke splacení celé dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 925 Kč a poplatků ve výši 2 695 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém úvěru dne 6. 12. 2024, listiny označené jako podklady pre súdne konanie, výzvy k úhradě ze dne 2. 7. 2025, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]., ceníku pro soukromou klientelu, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2025 včetně podacího lístku ze dne 22. 10. 2025, předžalobní upomínky ze dne 29. 12. 2025 včetně podacího lístku ze dne 29. 12. 2025, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 10. 2025, exportu z interního systému, detailů zadané operace, posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisů z běžného účtu č. [č. účtu] za dobu od 1. 6. 2024 do 30. 11. 2024. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru Peníze na klik ze dne 6. 12. 2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč, úrok byl sjednán na 16,9 % ročně, žalovaná se zavázala splácet vyčerpaný úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků formou měsíčních splátek. Ze souhrnného výpisu z úvěrového účtu (podklady pre súdne konanie) bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala na předmětném úvěru celkem 50 403 Kč a na splátkách úvěru uhradila celkem 36 779,16 Kč.
6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr (příjem 18 000 Kč, nájemné 2 000 Kč a další výdaje 5 000 Kč), sama provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v CBCB a v interní evidenci klientů. Banka stanovila životní výdaje žalované na 15 175 Kč, přičemž dále vycházela z normativních nákladů na bydlení a statistických údajů o výši životních nákladů, dále zjistila, že v té době žalovaná splácela kontokorentní úvěr s orientační splátkou 540 Kč měsíčně. Z výpisů z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že na účet byla poukazována mzda od [právnická osoba]. v celkové výši 95 201 Kč za období 6 měsíců, další příchozí platby byly od fyzických osob a platby sociálních dávek včetně přídavků na dvě děti (Sarah a Kristýna). Platby nákladů na bydlení a energie nejsou z výpisů patrné.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 9. 2025 mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou uplatněná v tomto řízení. K zaplacení ceny za postoupené pohledávky, a tedy i k účinnosti smlouvy, došlo dne 2. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 22. 10. 2025, který byl odeslán žalované jako doporučená zásilka dne 22. 10. 2025. O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 29. 12. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 29. 12. 2025.
8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by [právnická osoba]. dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. Úvěrující banka nezjišťovala výši a strukturu skutečných výdajů žalované, zejména absentuje zjišťování skutečných nákladů na bydlení, byť tyto u bydlení v nájemním bytě jsou lehce dohledatelné.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 50 403 Kč a žalovaná uhradila dle žalobkyní předložené listiny částku 36 779,16 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi úvěrující bankou a žalobkyní. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 13 623,84 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 50 403 Kč a částkou 36 779,16 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 623,84 Kč, tj. 63 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 7 871,96 Kč, tj. 37 % předmětu řízení, kdy soud přihlédl i k výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu 26 % nákladů řízení (63-37). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 200 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a dle z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů v celkové výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), kdy odměna za jeden úkon činí 400 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, to vše dle ust. § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované a splnila podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 732 Kč, tj. 26 % z částky 2 815 Kč.
11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.