Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 947,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 621,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 402,42 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 41 902,42 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 248 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 1. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 43 402,42 Kč spolu s 14,75% úrokem z prodlení z částky 43 402,42 Kč a 7,9% úrokem z částky 41 902,42 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 313,71 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 852,37 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 5. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 7,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 41 902,42 Kč a neuhrazených poplatků ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného vyhodnocením informací získaných z rejstříků a systémů Solus a CBCB a vyhodnocením kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 3. 5. 2022, smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 3. 5. 2022, smlouvy o poskytnutí služeb [Anonymizováno] elektronického bankovnictví ze dne 20. 2. 2017, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, obchodních podmínek pro [Anonymizováno] spotřebitelské úvěry, výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] za květen 2022, výpisu z účtu č. [č. účtu] za květen 2022, výpisů z účtu č. [č. účtu] (přehled přijatých plateb), výpisů z účtu č. [č. účtu] (přehled splátek), transakční historie úvěru, historického výpisu z úvěrového účtu č. [hodnota] ze dne 22. 11. 2024, upomínek (I. upomínka, výzva k zaplacení dluhu, opakovaná výzva k zaplacení dluhu), poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 28. 3. 2024 včetně dodejky, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 6. 2024 včetně dodejky, tří předžalobních upomínek ze dne 7. 1. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 9. 1. 2025, informace ze systému [právnická osoba] (CBCB Informace), výpisu CRIF a listiny označená jako úvěruschopnost – internal. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 5. 2022 mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Dle této smlouvy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na běžný účet žalovaného č. [č. účtu]. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 7,9 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 72 anuitních měsíčních splátek po 877 Kč (poslední splátka 849,51 Kč) vždy k 16. dni v měsíci počínaje červnem 2022 a konče květnem 2028. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 3. 5. 2022, ve které žalovaný prohlásil, že je jeho příjem činí 24 906 Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje na splátky úvěrů činí 4 516 Kč a další pravidelné výdaje 1 000 Kč měsíčně a dále, že je ženatý, žije ve čtyřčlenné domácnosti v nájemním bytě, dvě osoby z jeho domácnosti nemají vlastní příjem a že má vysokoškolské vzdělání. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že dne 3. 5. 2022 byla odepsána částka 50 000 Kč jako čerpání úvěru na účet č. [č. účtu]. Z historie tohoto úvěrového účtu a z výpisů z tohoto účtu bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na tento úvěr celkem 16 052,61 Kč. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 28. 3. 2024, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalovaného a k jejímuž uložení došlo dne 3. 4. 2024, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni 18. 6. 2024, kdy k tomuto dni dluh činil 45 185,41 Kč, a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení ve lhůtě do 25. 6. 2024. Dle dodejky toto oznámení bylo odesláno formou doporučené zásilky na adresu žalovaného a k jejímu uložení došlo dne 23. 6. 2024. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní upomínkou ze dne 7. 1. 2025, která byla dle potvrzení o podání dne 9. 1. 2025 odeslána žalovanému na tři známé adresy.
5. Z výpisu CRIF bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje údaje poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěr. Z informací ze systému [právnická osoba] bylo zjištěno, že v době schvalování předmětného úvěru splácel žalovaný splátkový úvěr po 4 516Kč měsíčně, kdy zůstatek činil 401 924 Kč, byla u něj evidována jedna zamítnutá žádost a osm ukončených kontraktů. Z výpisů z běžného účtu žalovaného byly zjištěny příjmy žalovaného, a to mzda od [Anonymizováno] [právnická osoba]. ve výši 23 369 Kč vyplacena dne 14. 2. 2022, ve výši 24 906 Kč dne 14. 3. 2022 a ve výši 46 434 Kč dne 13. 4. 2022. Další dvě drobné příchozí platby byly od fyzických osob s příjmením [Anonymizováno] a zjevně se nejednalo o mzdu či jiný pravidelný příjem. Z listiny označené jako „úvěruschopnost – internal“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 24 906 Kč, zjištěných výdajů ve výši 21 585,10 Kč měsíčně, přičemž není uvedeno, jakým výpočtem žalobkyně k této částce dospěla a které konkrétní výdaje tato zahrnuje, u zadluženosti žalovaného nebyly zjištěny negativní informace a rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako Low, tj. druhý nejnižší stupeň.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostala svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž lze sankce za porušení předsmluvních povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezjišťovala řádně schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zjišťovala výši příjmů žalovaného výpisy z jeho běžného účtu za poslední tři měsíce, což lze považovat za dostatečné. Žalobkyně sice zjišťovala výši výdajů žalovaného a dospěla k závěru, že tyto činí 21 585,10 Kč měsíčně, tj. 86 % jeho zjištěného příjmu, avšak v předložené listině absentuje jakékoliv zdůvodnění výsledku, není uveden způsob výpočtu výše výdajů ani to, které konkrétní výdaje byly do výsledné částky zahrnuty. Přitom výsledek zjištění žalobkyně diametrálně odbíhá od tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 50 000 Kč a žalovaný uhradil dle listiny předložené žalobkyní celkem 16 052,61 Kč. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 33 947,39 Kč, tj. rozdíl mezi částkou 50 000 Kč a částkou 16 052,61 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 33 947,39 Kč, tj. 63 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 14 621,11 Kč (včetně úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), tj. 37 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 26 % nákladů řízení (63-37). Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 8 646 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 737 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 960 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 750 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 1 199 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány dle advokátního tarifu (dále jen AT) za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu). Odměna za každý z prvních tří úkonů činí 700 Kč a režijní paušál 100 Kč, to vše dle § 14b AT. Soud aplikoval § 14b AT, jelikož žaloba byla sepsána na základě ustáleného vzoru, což ostatně uznala i žalobkyně při sepisu žaloby a vyčíslení svých nákladů v téže. Odměna za účast u jednání činí 2 860 Kč dle § 7 AT a režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní upomínky žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 2 248 Kč, tj. 26 % z částky 8 646 Kč.